Ideolog Antimajdanu N.V. Starikov je bezva človíček

pondělí 8. únor 2016 10:55

Ačkoliv to mnozí jistě budou neradi slyšet, musím říct, na základě osobní zkušenosti, že vážený Nikolaj Viktorovič Starikov, ideolog Antimajdanu je fakt bezva člověk

            Svět je krásný, je požehnáním na něm žít.

A zrovna tak i vesmír, i v něm je požehnání žít, v jeho nekonečném prostoru plném hvězd, galaxií, exoplanet, černých děr, elementárních, chaoticky a přece jaksi uspořádaně virblujících částic a nu, co se dá dělat, i temné, dosud nepříliš prozkoumané temné hmoty, jejíž záhady naší inteligencí děsí a vzrušují zároveň.

Když už nic jiného potkáte na tomto světě soustu zajímavých lidí, a stejně tak i ve vesmíru, neboť i my jsme vesmír, tak vzdálený a přitom tak blízký, obsažený v nás samotných. Ano, potkáte na tomto světě spoustu zajímavých lidí, již jsou uhněteni z téhož vesmírného těsta jako vy, ale, na rozdíl od vás, jsou čímsi zajímaví, ať už jen svým vzezřením či rovnou svým osudem.

Jak to, že někteří lidé mají zajímavý, mnohdy pohnutý osud, a jiní ne?

Někdo prožije svůj život, aniž by se vůbec něco hnulo, a někdo pro samou pohnutost, a zajímavost svého osudu neví, kam dřív skočit a když nakonec přece jen zemře, lidé na něj ještě dlouho vzpomínají: „Panečku, ten měl ale pohnutý osud, to se jen tak nevidí!“

Jedním z těchto zajímavých lidí, kteří běhají po naší planetě je i můj známý, Nikolaj Viktorovič Starikov, hlavní ideolog Antimajdanu.

Potkáte ho v některé z moskevských ulic, nebo petrohradském náměstí, nebo dokonce vedle něj sedíte v moskevském či petrohradském metru, a hned víte: „To nebude jen tak někdo! To bude přinejmenším chemický inženýr!“

A opravdu se nemýlíte, Nikolaj Viktorovič Starikov je vystudovaný chemický inženýr, vyzná se v chemii, ví, co s čím a za jaké teploty reaguje a co ne, což pak může být pro ideologa něco užitečnějšího než chemie?

Ideologie, to je vlastně chemie. Všichni ideologové jsou chemici, kteří vyvolávají ve společnosti, ve veřejném mínění žádoucí chemické reakce, jejichž výsledkem je kýžený produkt, nějaká ta sůl nebo sraženina nebo exploze, výbuch, revoluce, nebo naopak kontrarevoluce, konec konců mluvíme otevřeně.

Nebo se vám zdá ten příměr přitažený za vlasy, příliš vyumělkovaný, abych tak řekl, syntetický, příliš chtěný?

Budiž, nepřu se s vámi.

Onehdy jsem však potkal jednoho známého, ctihodného pana Ovčáčka z města K.. Možná jej taky znáte, má tam v K. malý krámek s jen mírně obnošenou vojenskou konfekcí v prostorách bývalých kasáren.

Potkám jej, potřeseme si rukou a můj známý mi řekne: „Ten Nikolaj Viktorovič Starikov je ale zajímavý člověk.“

Přikývnu: „To se ví, že zajímavý člověk! Hlavní ideolog Antimajdanu. Chytrá hlava. Kdo to má, pánové!?“

Známý rovněž přikyvuje: „Přesně tak! Na něho si nikdo nepřijde! Zeptáš se na něco, a odpoví ti úplně něco jiného. Hlavně nic konkrétního. Tak se to musí to dělat!“

Přikyvuji, až mi čepice na hlavě poskakuje jako ohryzek opilce, který právě pije butylku vodky: „Jo, tak se musí dělat! Taky jsem to chtěl kdysi dělat. Ale zjistili u mě při vstupním vyšetření sklony k demagogii.

Ideolog nesmí být demagog!

Demagog se sám prozradí a ztrapní svým lhaním.

Tak už je to na světě zařízené.

Lžeš, budeš odhalen a zesměšněn!

Ale ideolog nikdy nelže, ideolog rozvíjí myšlenky.“

Známý zabodne ukazovák do vzduchu: „Přesně tak! Ideolog rozvíjí myšlenky!

Řekneš, že máš strach z ruských tanků vPraze, a Viktor Nikolajevič Starikov tě pošle k psychiatrovi.

,Jakýpak strach z ruských tanků, když jste v NATO, nejmocnější vojenské organizaci světa a možná i vesmíru!´ řekne a usměje se.

A ty víš, že má pravdu, zpytuješ svoje svědomí: ,Hrome, asi bych si měl opravdu zajít k psychiatrovi, vždyť má pravdu, vždyť jsme opravdu v NATO, já vůl na to úplně zapomněl!´“

„To se ví, že jsme v NATO,“ přikývnu a pokračuji, „jsme v NATO, ale ani tak bychom se přece nemuseli bát ruských tanků, protože ruský tank je ohromná věc. Je to moderní stroj, vyroben v Rusku z kvalitní oceli, sedí v v něm ruští vojáci, synové ruských matek. A když ruskému tanku dojde munice, najede sám do nepřátelského tanku, aby ho zničil.

Jak bychom se mohli bát ruských tanků?“

„Přesně tak!“ souhlasí známý a rovněž pokračuje, „no povídali jsme si se Nikolajem Viktorovičem Starikovem náramně. Ten člověk má ohromný přehled, a přitom mu nechybí lidský rozměr. Hovoříš s ním a máš před sebou sympatického člověka, kterým bys mohl být klidně i ty sám.

Ptám se ho třeba: ,A jak jste daleko s tou destabilizací EU? Jde to?“

A on mi odpoví: ,Evropa byla v geologické historii vždy nedílnou součástí euroasijského kontinentu, proč bychom my Rusové na tom měli něco měnit? Komu by to prospělo? Uvažte sám!´

A já uvažuju, uvažuju, uvažuju, Viktor Nikolajevič se usmívá, věžní hodiny odbíjejí poledne, a já už jsem namol, kdepak, člověk toho nevydrží tolik jako dřív.

´Máte pravdu! Komu by to prospělo!´ řeknu.

Viktor Nikolajevič se usměje, plácne mne po zádech, strčí mi do ruky storublovku a řekne: ,Tu máte. Na vodku! Na zdraví Evropy!´

,Na zdraví Evropy,...!´ vykřiknu a v tu ránu o sobě nevím.

A když se proberu, je už večer. Obloha je plná hvězd, všechny je nespočítám, vždyť to ani nejde, to by se člověk z toho zbláznil!“

Známý si odplivne.

Chvilku ještě klábosíme, pak se rozloučíme.

Jdu domů, jdu pořád na východ, jdu a jdu, kráčím napřed širou stepí a pak širou tundrou, jdu a jdu, až jsem konečně doma.

„Máte návštěvu, Vaše blahorodí“ hlásí mi můj sluha, odporný chlap s červeným nosem a kupou dětí v těsné zatuchlé světnici.

„Kdo přišel na návštěvu?“ptám se, zatímco mi zouvá boty.

„Však uvidíte sám, Vaše blahorodí,“ odpoví mi sluha.

Vejdu dovnitř, a kdo nesedí u stolu?

Starikov!

„Jedu kolem, byl jsem v Praze kvůli nějakým chemickým pokusům, tak jsem si říkal, že se u vás zastavím,“ směje se Starikov a podává mi ruku.

„Vy z těch svých klukovin nikdy nevyrostete, Starikove!“ tisknu mu ruku a pak křiknu na sluhu, který na hosta hledí jak na zjevení s otevřenou tlamou, „co čumíš? Nos na stůl, ať uctíme vzácného hosta!“

Najíme se, uvelebíme na židlích a Starikov začne vykládat: „Promluvíme o pravidlech. Dobře, existují mezinárodní normy, které nelze porušovat. Prima. Ale k základním pravidlům patří i dodržování ústavy není-liž pravda?“

„Pravda, Starikove,“ přikývnu.

Starikov pokračuje: !A když Ukrajinci uskutečnili státní převrat, bezpochyby porušili ústavu Ukrajiny. Já jsem ale neslyšel jediný výrok západního politika, který by zněl: My s vámi nebudeme jednat, protože jste porušili vlastní ústavu. Vraťte se do situace před státním převratem a pak můžeme řešit vaši krizi. V tomto případě najednou Západ ignoruje porušování pravidel. Kdo tedy začal?

Západ!“

„Západ!“ souhlasně přikývnu, ale v tom mě něco napadne, „Starikove, poslouchejte, vy nejste vůbec hloupý člověk, řekněte mi, prosím, co budete dělat po smrti?“

„Po smrti? Já?“ upře na mě Starikov svoje bystrá očka.

„Ano, vy. Po smrti, myslím, až vás vynesou z vašeho bytu čtyři milicionáři na svých ramenou napřed do pravoslavného chrámu a pak na Piskarevský hřbitov, co budete dělat.“

Starikov se jen usměje: „Nevím, snad budu dál psát své knihy.

„Ano, knihy řeknu, každý možná budeme psát po smrti knihy, Starikove,“ přikývnu, ale pak se vzpamatuii, „promiňte, ale přerušil jsem vás. Pokračujte, prosím, to, co říkáte je moc zajímavé.“

„Ano, budu pokračovat, kde jsem to skončil? Aha, už vím,“ rozvzpomene se Starikov a pokračuje, „za Sovětského svazu byly skutečně reálné problémy s cestováním do zahraničí. A proto, když se otevřely hranice, někteří si mysleli, že venku jim bude lépe. Mnozí prozřeli a teď se vrací.

Víte, jak to je s dětmi, když jim najednou dáte celý dort, přitom do té doby nikdy neviděly kousek sladkého, tak ten dort snědí celý. Přecpou se. Ale pak už se zase na ten dort nebudou moci ani podívat. U nás začíná právě tato fáze vztahu k dortům.

Ano, je to tak, jak říkám, u nás se teď lidé nemohou na dorty ani podívat.“

           

Karel Trčálek

befree1Pěkný mix diskutérů19:148.2.2016 19:14:27
Cenzurován Globálním pučismem idiotekNejvětší ideolog Antimajdanu je učitel národa Ing. L. Balvín.13:458.2.2016 13:45:05
PepeJeště něco z podobného soudku.12:008.2.2016 12:00:25
PepeTaké něco z Ruska,11:248.2.2016 11:24:12

Počet příspěvků: 6, poslední 11.2.2016 10:04:08 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,64 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy