Jsem hovno

úterý 30. prosinec 2014 15:35

Jak sám sebe lépe charakterizovat než právě tímto výrazem? Hovno, které stále hledá smysl svého pobývání tady. A pak mě čas rozmázne o protektorovanou podrážku obojetného Času

            Kolemjdoucí mě sice zdraví, ale jejich pozdravy jsou plytké, není v nich ani trochu úcty, a úsměvy falešné jako Měsíc v úplňku, nikdy jsem nevěřil, že Měsíc v úplňku skutečně existuje, a kdyby mi navečer zbývalo víc času, jistě bych to i dokázal.

            Ale nemůžu kolemjdoucím nic vyčítat, zvláště pak ženám a nejvíc ze všeho těm ženám, které jsou na první pohled samodruhé.

            Chybí mi přívětivý výraz a taky tak trochu kulhám, je to takový hloupý zvyk, kterého se nemůžu zbavit, předstírat kulhání, a tím poutat na sebe pozornost.

To by snad ani tak nevadilo, byl-li člověk stvořen k obrazu božímu na popud jakési myšlenky, která se bohu zrodila v jeho mysli nezávisle na něm samotném, pak by mu snad i měl chybět přívětivý výraz a měl by kulhat, aby byla lidská podoba s bohem takřka stoprocentní.

Vadí, aspoň si to myslím, když se upřeně dívám samodruhým ženám na jejich břicha, abych se každou cenu vyhnul jejich úsměvům a nemusel se soustředit na plytkost jejich pozdravů, že jsem neúspěšný sebevrah, to jest, ten, kdo nedokázal spáchat sebevraždu.

Totiž, jsem přesvědčen, že každý dosud žijící člověk je de facto neúspěšný sebevrah a tedy je i celkově neúspěšný ve svém životě.

Je-li smrt završením života, je-li jeho nevyhnutelnou součástí, ba dokonce, je-li jeho podmínkou, žijeme proto, abychom zemřeli, tak na co vlastně potom čekáme, proč se smrti vyhýbáme, ačkoliv dobře víme, že se jí vyhnout nemůžeme?

Každý žijící člověk se tedy protiví smyslu svého života, a není-li mrtvý, nedospěl-li ještě tam, kam dospět musí, pak nelze na něj hledět jinak než jako na člověka neúspěšného, na břídila, který nedokáže vzít svůj život pevně do svých rukou, který nemá v sobě ani krapet sebeúcty, protože čeká, až přijde ona smrt, která se kdoví proč nazývá přirozenou, ačkoliv je výsledkem čekání zcela nepřirozeného, takového, jež odporuje tomu, čemu se říká neukojená ctižádost, neboť jedině sebevrazi jsou lidé hodni té nejvyšší úcty, jsou to vlastně již bohové přinejmenším poloviční.

Samozřejmě, lidé, kteří mne tak plytce zdraví a kteří se na mne falešně usmívají, jsou taky neúspěšní sebevrazi. Avšak jejich přirozená tupost umožňuje jim jejich vlastní život považovat za cosi nesmírně cenného, ba téměř nedotknutelného, ačkoliv jejich život nemá cenu vůbec žádnou, kdyby měl, tak by se vůbec nenarodili.

Já však nemám tupý pohled, ba právě naopak. I moje kulhání, třebaže mistrně předstírané, není vůbec tupé, stejně jako absence přívětivého výrazu indiskrétně prozrazuje, že moje mysl je bystrá a přespříliš jasná, než abych si, na rozdíl od ostatních, neuvědomoval svoji zbabělost.

A tak ti lidé, i přes svoji tupost, tuší ve mně zbabělce.

„Tak proč sis to nehodil, když je tvůj život zcela bezcenný?“ říkají si s odporem, aby je však moje zjevná zbabělost ujišťovala v jejich bytostném přesvědčení, že život přece jen má nějakou cenu, a tedy oni jednají správně, když trpělivě čekají, až zemřou hezky sami od sebe, ačkoliv každé početí dalo by se považovat za úkladnou vraždu sui generis.

„Život věčný neexistuje, neboť by odporoval sám sobě.

Chceme-li být věční, musíme nebýt, to je vše. Ježíš je jen svůdce, plagiátor masových vrahů, chybí mu však jejich vůle a rozhodnost, proto nikdy nemůže být tím, za koho se prohlašuje, nebo za koho jej prohlašují ti, kteří si mylně myslí, že je život věčný posune někam dál, aby byli jen hlupáky, kteří lpí jen sami sobě,“ prohlásil dnes, vraceje se z práce, z nudné továrny na plastová kolečka.

„Kdo je tedy mesiáš, když ne Ježíš. Snad vy?“ chytil se toho kdosi, jakýsi člověk stojící dost blízko, aby ta slova, která jsem si vlastně říkal sám pro sebe, slyšel.

Namísto jasné dopovědi ano či ne jsem mu podal vepřovou konzervu, kterou se mi podařilo najít v brašně, jíž si beru do práce a řekl: „Tu máš, to je moje tělo.“

Dotyčný si vzal konzervu, ale pokrčil rameny: „Nemám otvírák.“

Odpověděl jsem mu: „Kdyby tvá víra byla skutečná, otevřeš konzervu i bez otvíráku.“

„Vy nejste mesiáš! Nebo jen falešný“ zvolal opět dotyčný a mrštil konzervou o zem, ukázav na mě prstem, „proč už jsi dávno neučinil znamení!? Aha?!“

Tím tnul do živého. Ukázal mi moji slabost, neboť tím znamením, jímž se prokáže skutečný mesiáš, nemůže být sebevražda.

Ano, ta sebevražda, kterou by popřel nutnost být, z níž vyplývá existence každé věci, a tedy by dokázal, že je zde něco, co je víc než tato nutnost být, tedy bůh, který jej pověřil, aby takto ukázal lidem cestu ke spáse, kterou je vymanění se z této nutnosti být.

Nohy se pode mnou podlomily, stačilo by tak málo, skočit z mostu nebo pod vlak a byl bych spasitel, učinil bych znamení.

 Ten člověk, co si nedokázal otevřít konzervu bez otvíráku, byl však vysoko nade mnou, protože to jediné, čím bych ho mohl ponížit, tedy učinit z prvního posledního, ukázat mu svoji převahu nad ním a nad všemi byla by moje sebevražda, byť by to snad nepochopil,  nepovažuje moji sebevraždu za ´to znamení, jež by ho přinutilo mne následovat.

„Já..., já...,“ blekotal jsem.

„ Ty, ty jsi hovno!“ řekl ten člověk, sehnul se vzal si vepřovou konzervu ze země, a s ním odešli i všichni, kdož tomu přihlíželi, kývajíce hlavami.

Vím, že ten člověk má pravdu. Můj život je nesmyslný, protože ještě žiji. A já tuto nesmyslnost nedokážu popřít, nedokážu ji setřást, negovat tím, že si tento nesmyslný život vezmu, inu, jsem opravdu hovno.

 

 

Karel Trčálek

voboraUz ho asi vratili16:192.1.2015 16:19:49
JámladejVystarciUžitečný idiote Jirásku,20:3931.12.2014 20:39:23
Milan JirásekHezký Silvestrovský večer.17:5431.12.2014 17:54:16
Alena HeidenreichMuze Vas potesit,15:4531.12.2014 15:45:43
MuheheTrčálkové z periferií08:1431.12.2014 8:14:19
voboraBuh musi byt07:1031.12.2014 7:10:57
zuzana novákováOd Boha22:0430.12.2014 22:04:35
TondaRe. Jsem hovno20:5430.12.2014 20:54:51
jaroslavKralevic dánský řešil podobné dilema17:3530.12.2014 17:35:56
LiborOmyl !17:2330.12.2014 17:23:57
Karel SedlákAno, je to tak16:3430.12.2014 16:34:20

Počet příspěvků: 11, poslední 2.1.2015 16:19:49 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,68 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy