Modlím se za konec světa

pátek 5. září 2014 10:03

Konečně dělám něco pořádného!

            „Hledám smysl existence. Skutečnost, která nepodléhá zkáze. A naopak zkázu, která je skutečností a ne jen zbožným přáním.

            Zkusil jsem chodit i do práce, abych ten smysl našel. Ano, pracoval jsem asi dva nebo tři týdny.

            Ale nepomohlo to, nenašel jsem tam vůbec nic.

            Ani o založení rodiny neuvažuji. Jsem na to příliš zbabělý, a taky se mi protiví chození po obchodech. Když máš děti, musíš chodit do obchodů skoro pořád. Nakupovat jednorázové plenky a podobně, na to nemám povahu.

            Kde potom hledat smysl existence?

            Vezmi si například lidstvo jako celek, to jest, považujme všech sedm nebo kolik miliard lidí za jeden jediný bod, který, pro zjednodušení nazvěme pouhým plivancem.

            Plivnu a je konec.

            Plivanec přistane a to je všechno.

            To je celý smysl existence.

            Ale i kdyby nepřistál, kdyby putoval vesmírem.

            Co zmůže tento plivanec, je-li plivnut do kosmu, jehož rektální teplota je absolutní nula?

            Ptám se: ´Je tato absolutní nula stopou, indicií, které se musíme držet, chceme-li najít smysl přece jen jakýs takýs smysl existence?´

            Když řeknu, že tato absolutní nula, onen totální mráz je vtěleným božím slovem, tak mě křesťané poženou do pekla.

            Ale není tomu skutečně tak?

            A tak to máš se vším.

            Chceš najít smysl existence, a místo toho se sám staneš nepochopeným géniem, jehož nejobjevnějším dílem jsou plivance, které zmražené putují kosmem.

            Staneš se veslařem nového věku, který je špínou za nehty.

            Mám ji tam dost často, ano vím, o této své anatomické vlastnosti. Ale lidskou anatomii nelze překopat, nelze ji modernizovat, lze ji jen zcela odmítnout jako mravní poklesek na cestě k boží dokonalosti.

            Jaký je rozdíl mezi mozkem a pohlavními orgány?

            Obávám se, že žádný. Dnes mě to zrovna napadlo. Ale mám pocit, že jsem to věděl vždy.

            Ale mohl jsem to vědět už od narození, nebo dokonce ještě před ním?

            Kde se pak tedy vzal onen pocit věčnosti, který mě pronásleduje vždy, když se pohlavně ukájím?

            Myslím, kde se bere, jestliže s ním nemám, aspoň ne oficiálně, žádnou bezprostřední zkušenost?

            Nebo je tady něco, o čem nevíme, jakási hlubinná geneze prvotních hříchů, která nám umožňuje okusit věčnost už nyní, na tomto světě, jehož pomíjivost je zřejmá?

            Včera jsem zasel, dnes sklízím a zítra už si na nic nebudu pamatovat, a když budu, tak mi to všechno bude připadat jako sen, z něhož mě probudil výstřel z jateční pistole.

            Někdo mi ji přiložil na čelo.

            Kdo to byl?

            Byl to bůh?

            Nebo jen jeho předobraz?

            Nebo naopak jen jeho dozvuk?

            Nebyl jsem to ještě nakonec já sám?

            Pokud ano, pak to znamená, že jsem egoista, každý sebevrah je ješitný egoista!

            To by mi ještě tak scházelo!

            Víš přece, co si lidi myslí o egoistech!?

            Jak na ně hledí skrze své sukovité prsty?!

            Egoismus je hlavní příčinou každé ekonomické krize, to ví i malé dítě!

            Ozývají se šumící hlasy, odborníci, že prý se zas na nás něco valí.

            Pád ceny akcií, pády bank, pády do dluhové propasti, pády na samé dno životní úrovně, státní bankroty, prostě potěš pán bůh!

            Pak věřme sami sobě!

            Věřme sami sobě, že za to nemůžeme, že to není vaše vina!

            Já jsem všem odpustil, ale kdo odpustí mně?

            ´Až najdeš smysl své existence, tak ti odpustíme!´ řeknou mi všichni ti, kterým jsem svým egoismem ublížil.

            A možná jsou jich tisíce.

            Tisíce tragicky konkrétních lidí, kterým jsem ublížil, zasadil hnisající ránu, vyléčil z naivity, že všichni jsou stejně tak dobří a hodní jako oni.

            Ale mám se jich doprošovat, aby mi odpustili?

            Mám se před nimi plazit v prachu?

            To se raději budu modlit, aby Slunce zhaslo a my se konečně ocitli v božím království!

            Ano, za to se budu modlit!

            Za konec světa!

            Možná existuji jen právě proto, aby bůh vyslyšel tuto moji modlitbu.

            Otče náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno Tvé, znič bezezbytku tento svět, atd..

            Když může někdo vyhrát ve sportce, proč bych já nemohl u boha vyprosit konec světa?

            Řekni sám!

Řekni sám, co si o tom myslíš,“ hučel do mě jeden můj známý, kterého jsem, ačkoliv se mu záměrně vyhýbám, potkal nešťastnou náhodou, vraceje se z hub s košíkem plným majestátných bedel panenských.

            Najednou se vynořil z houští, nemaje v ruce žádný košík, připojil se ke mně a začal vykládat ty svoje nesmysly.

            Konečně jsme došli k mému autu. Odemkl jsem jej, sedl si do něj a řekl svému známému: „Co si o tom myslím?

            Velikost člověka spočívá v tom, že si uvědomuje svoji malost. Jeho genialita pak v tom, že dobře chápe, jakým je hlupákem.“

            To řka, zabouchl jsem dveře a nechal stát toho známého na cestě.

            Jaké bylo však moje překvapení, když jsem mu pak dával o dvacet minut později přednost na přechodu pro chodce ve městě!

            Měl na sobě elegantní oblek, po jeho boku šla velmi atraktivní žena.

            Když mě spatřil v autě, zamával mi a ukázal té ženě, která se na mě usmála.

            Jak to dokázal, opravdu netuším!

             

Karel Trčálek

JaroslavNádhera !09:346.9.2014 9:34:38

Počet příspěvků: 1, poslední 6.9.2014 9:34:38 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,64 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy