Věk pro legální pohlavní styk by se měl razantně snížit

středa 13. srpen 2014 16:44

Proč nevyjít vstříc těm, kdož trpí hebefelií, když jsou to vesměs hodní lidé?

            „Nesu vám ty zbraně, jak jste chtěla, paní Mileno“ řekl pan Václav paní Mileně, a shodil si ze zad velký pytel, v němž to kovově zařinčelo.

            „Děkuji, pane Václave,“ poděkovala paní Milena a spokojeně se usmála, „kdo chce mír mezi sousedy, ten musí zbrojit, jak říká Roman Joch. A má recht. Za druhou světovou válku nenese odpovědnost ani tak Hitler, jako spíš Karel Čapek s tím svým slabošský humanismem.“

            Pan Václav se sklonil nad pytel a začal jej rozvazovat: „Jsou to samé české zbraně. Jen hlupák by podporoval cizí zbrojaře.

            Podívejte, není to krása?“

            Pan Václav vytáhl z pytle pistoli ČZ 83 a držel ji tak, že byla celá pozlacená slunečními paprsky.

            „Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího,“ přikývla paní Milena.

            „Nebo tohle! To taky vyrobily naše české ruce!“ vytahoval teď pan Václav z pytle automatickou útočnou pušku CZ 805 BREN, nábožně dodávaje, „teď ať se někdo pokusí porušit sousedský mír.

            S tímto krasavcem jej v mžiku rozstřílíte na cucky, uděláte z něj řešeto!

            Všichni váleční štváči, všichni narušitelé míru se musí třást strachy o svůj holý život.

            Munici vám donesu zítra.

A taky ruční granáty.“

            „Ruční granáty doneste určitě, pane Václave,“ přikývla paní Milena a pak řekla, „dáte si kávu?

            Nebo raději kofeinové tablety?

Určitě jste kvůli tomu brzy vstával a trocha kofeinu vám neuškodí.“

„Jestli si můžu vybrat, tak ty tablety. Káva se mi zhnusila, když jsem pracoval ve státní správě. Tam to byl denní chleba, někdy jsem jí vypil dva až tři litry denně, abych to všechno vydržel, bylo to ještě před přijetím služebního zákona,“ přijal pozvání pan Václav.

Za chvíli už seděl v malé, útulné kuchyňce, jedné ze dvou místností, z níž skládal se domek paní Mileny, chudé vdovy po horolezci, jenž zahynul v Karákóramu.

„Jen si ještě vezměte, pane Václave,“ ukázala paní Milena na talíř, na němž ležely kofeinové tablety.

„Děkuji, paní Mileno,“ vzal si pan Václav další kofeinovou tabletu a chroupaje ji, řekl, „už jste to slyšela? O té Orlické přehradě?“

Paní Milena zakroutila hlavou: „Něco se Schwarzenbergem?“

„Ne, protentokrát ne. Ale uvažuje se o jejím vypuštění. Jde o to, že jako suchý poldr by mohla zabránit povodním mnohem lépe,“ vysvětlil pan Václav.

„Kéž by to tu Prahu spláchlo jednou provždy,“ mávla paní Milena nenávistně rukou a nasypala na talíř další kofeinové tablety, „v noci jsem zrovna o tom přemýšlela.

Jak chtějí postavit tu chobotnici na Rohanském ostrově.

Kéž by jim to svinstvo spláchla voda!

A oni teď chtějí vypustit Orlickou přehradu.

Naplivat na ně všechny!“

Pan Václav pokrčil rameny: „Ona ta chobotnice, to už je hotová věc.

On to vehementně prosazuje Hermann, víte, ministr kultury, co předtím dělal mluvčího těm biskupským blbečkům, a pak šéfoval ÚSTR, protože by z té chobotnice profitoval Sekyra, takže ta jejich slavná Praha bude mít nejspíše zase o jeden podělaný architektonický skvost víc.

Kdyby jim to spláchla voda, to by bylo nářku!

Ale my s tím nic neuděláme, to si musí rozhodnout sama příroda, jestli ji budeme pořád nasírat.

Může být, a přijde taková povodeň, že ani Orlická přehrada jako suchý poldr nic nezmůže a chobotnice zmizí v hlubinách, i s Českou filharmonií, která tam bude šmidlat Vltavu, protože ta chobotnice už nemá být knihovna, ale zase nějaký další multifunkční prostor pro živou kulturu, která je už dávno mrtvá.

Ty kofeinové tablety jsou moc dobré,“ spokojeně zamlaskal pan Václav.

„Nechávám si je vozit ze Šanghaje. Parťák nebožtíka muže, ten, co s ním byl na stěně, když se to tenkrát stalo, když manžel nedocvakl karabinu a zřítil se do kilometrové hloubky, si v Šanghaji otevřel české bistro.

Jednou za dva měsíce vyvěsí ceduli, že je sanitární den a letí se mrknout na otočku do staré vlasti, pořád ho to sem ještě táhne. Ale hned letí zpátky, konkurence je tam prý hrozná, to si nikdo nedovede představit, kolik je v Šanghaji českých bister jen díky tomu, že nepodporujeme Tibet,“ vysvětlila paní Milena.

„No, jo Číňani, ti se s tím nepářou, ti by si Tři soutěsky nevypustili, ani kdyby na ně Západ kvůli tomu uvalil sankce,“ řekl pan Václav a zvedl se k odchodu.

„Už jdete, pane Václave?“ zeptala se paní Milena.

„No jo, už jdu. Musím si ještě kolem baráku naklást nášlapné miny. Chci to stihnout dřív, než začne předvolební kampaň kvůli Senátu a krajem se zase začnou potloukat všelijaké živly a budou slibovat hory doly.

A taky už brzy začne zase další nový školní rok a já, vždycky když slyším o další nové školské reformě, o tom, že by se děcka neměla tolik biflovat suchá data, nebo že by neměla dostávat známky, že by se měla hodnotit slovně, tak dostanu vždycky kopřivku.

Kdyby děcka neměla biflovat suchá data, kdyby neměla dostávat známky, tak to by vůbec nemusela chodit do školy, no ne?

Nemám pravdu, paní Mileno?“

„Máte pravdu, pane Václave,“ řekla paní Milena a vytáhla z kredence papírový sáček, „počkejte, pane Václave, zabalím vám ještě pár tablet na cestu.“

„To jste hodná, děkuji,“ poděkoval pan Václav, strkaje si sáček do kapsy, „a zítra kolem poledne buďte určitě doma, přinesu vám to střelivo a granáty, ať to nemusím nechávat na zápraží.“

„Budu doma, určitě budu doma, ať to nemusíte nechávat na zápraží,“ řekla paní Milena a podala panu Václavovi ruku, „tak se zatím mějte, pane Václave.“

„Vy se taky mějte, paní Mileno,“ řekl pan Václav a odešel.

„Je to hodný člověk. Hebefil, ale hodný, tak se o mě stará. Kdyby žil ve starověkém Římě, nemusel by se ničeho bát. Taky by tu hranici mohli snížit aspoň o tři roky, tak je pořád jednou nohou v kriminále,“ pomyslela si paní Milena, když ukládala zbraně, tři pistole, jednu útočnou pušku a taky samopal CZ SCORPION EVO 3A1, do malované truhly.

Když zbraně uložila, pustila se paní Milena do vyšívání ubrusu a tak jí den utekl, ani sama nevěděla jak.  

Karel Trčálek

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,67 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy