Jak budou vypadat milostné poměry v Sobotkově vládě?

středa 4. prosinec 2013 17:29

To se snad už brzy dozvíme

            Jednání o vládě se zintenzivní, expertní stranické týmy jsou již sestaveny, dohoda o milostných poměrech ve vládě bude snad brzy uzavřena!

 

Dobrá ta zpráva, jež se mihla v našich médiích jako zářivá vlasatice na nočním nebi, vnesla do našich duší opět klid, tak potřebný v době předvánočního shonu, jehož stupňující se brutalita již nepochybně zvěstuje blížící se štědrovečerní masakr v našich duších.

 

            Shánět dárky, smýčit své příbytky, péct vánoční cukroví a přitom vědět, že se nové vlády nedočkáme dřív než na tři krále (už si chystám drobné na tradiční sbírku, abych takto podpořil katolickou charitu, snad bude výtěžek opět rekordní i navzdory nedávné devalvaci), pokud se vůbec vlády dočkáme, to by bylo nad síly i koně, natož průměrného našince, který už je tak nějak ze zásady protestním voličem.

 

            Ano, jsa protestním voličem, nebyl bych teď zrovna v nejlepším duševním rozpoložení, kdybych viděl, jak můj protestní hlas, na němž dal jsem si přece tak záležet, opět ztrácí na své síle a údernosti, kdybych viděl, že se rozpouští stejně beznadějně jako tradiční hodnoty v multikulturním smrtícím koktejlu, jen díky liknavosti politiků, notabene, zrovna těch, proti kterým můj protestní hlas mířil.

 

            Jsa, takovým to protestním voličem, vytáhl bych tváří v tvář takové to liknavosti, takovému to opovrhování mým protestním hlasem, kterým jsem dal přece jasný signál (´Kdo máš uši, slyš,´ stojí v bibli), do ulic a nadělil si na vánoce pořádnou revoluci, zrovínka takovou, jakou mají teď v Kyjevě.

 

            Jaká by to byla slast, číst na všech nárožích vylepené vyhlášky o výjimečném stavu vyhlášeném v Praze na základě mimořádného zákona schváleného jednohlasně celou sněmovnou!

 

            Jaká by to byla slast nahlas si říkat: „Něco takového si nedovolil ani bolševik!“

 

            V tomto smyslu musela tedy všechny horké hlavy ona informace, že jednání o milostných poměrech ve vládě se zintenzivní poněkud zklamat. Nás ostatní, to jest pokojně a demokraticky smýšlející občany a (nejen) původní obyvatele tohoto nádherného koutu naší modré planety, snad jediné s výskytem známek inteligentního života v celé galaxii, ne-li vesmíru, pak náramně potěšit.

 

            „Snad to dopadne! Snad se do sebe zamilují,“ říkáme si teď my všichni lidé dobré vůle a toužebně dodáváme, „kéž by to dopadlo na štědrý večer! Pak by se ta vláda mohla jmenovat ´Štědrovečerní!´“

 

            A bylo by to skutečně symbolické, kdyby se vláda, tvořena stranami, jež se ve své předvolební kampani výslovně zavázaly uvést naší zbídačenou zemi do pořádku, k čemuž jí dali voliči mandát, jmenovala ´Štědrovečerní´.

 

            Štědrý den, nepřipadá-li na sobotu či na neděli, je odjakživa, dnem pracovním, proč by to tedy nemohlo dopadnout!?

 

            V nastávajícím soumraku onoho dne, kdy Spasitel svým narozením zasel do našich srdcí jedovatou naději na konečné vzkříšení, bychom si vyslechli onu radostnou zvěst, že nová vláda je konečně na světě, a pak bychom se, zmučeni celodenním půstem, o to šťastněji vrhli na štědrovečerní večeři, bez níž by vánoce, stejně jako bez televizní pohádky, byly jen jakýmsi chabým odvarem pohanských orgií pořádaných na počest Slunovratu.

 

             Těším se tedy i já a nepřeji si nic jiného, aby to dopadlo, abychom měli vládu ´Štědrovečerní´, přesto však ve mně hlodá jakýsi nenasytný červ.

 

            „Nemohli jsme mít vládu už mnohem dřív? Třeba už na Mikuláše? Mohla se jmenovat ´Svatomikulášská´. Nebo ještě dřív na Kateřinu? Pak by se jmenovala ´Svatokateřinská´. A nebo už na Martina, to by se jmenovala ´Svatomartinská´, stejně jako první víno a husa,“ kladu si otázku, snad buřičskou, snad i trochu psychopatickou, ale snad přece i trochu oprávněnou.

 

            Uvažte sami!

 

            Od voleb již uběhly takřka  ne-li dva měsíce, tak jeden měsíc určitě a nová vláda nikde. Ví se, že existují programové průniky, jejich existence je již dokázána stejně tak spolehlivě, jako je dokázána existence Higgsova bosonu, a přesto vládu pořád nemáme, pořád naše exekutiva kulhá na jednu odbornickou nohu, a některým lidem, zvláště pak ženám bez maturity, se už dokonce dělá z Pecinova strniště nevolno.

 

            Proč jsme tedy šli k volbám?

 

            Abychom teď tak dlouho čekali, jestli to dopadne, jestli přeskočí ta správná jiskra?

 

            Co je na skládání vlády a milostných poměrů tak těžkého?

 

            Vždyť se teď marní tak drahocenný čas. Už dva, ale nebo i tři týdny se mohli ministři intenzívně milovat a přitom pracovat na obnově naší dvaceti třemi lety bezuzdné svobody zpustošené země, svět uhání dál, nikdo na nás nepočká.

 

            „Chytráku, tak si to zkus ty, složit vládu, zamilovat se na první pohled, když je to lehké!“, řekne si teď jistě nejeden člověk.

 

            Ale uvažte sami, co může být na tom těžkého, když všem politickým stranám jde a priori o to, dostat se do vlády a tam se zamilovat?

            Ony to přece chtějí, srdce jejich lídrů touží po lásce, jen se to snad bojí říct nahlas, přiznat si to.

            Já být Sobotkou, postupoval bych úplně jinak.

 

            Už v tu neděli po volbách, brzy ráno bych bez pozvání přišel do Lán, vytáhl bych prezidenta z kanafasu, strčil bych mu pod nos pěst a řekl: „Cítíš? Smrdí krchovem!“

 

            A co by prezidentu zbývalo, než mě na místě okamžitě pořídit sestavením nové vlády a milostných poměrů v ní?

 

            Jsem předseda strany, která vyhrála volby? Jsem. Jsou tady jisté ústavní zvyklosti? Jsou. Máme tady prezidentský systém? Nemáme. Má prezident pod nosem moji pěst? Má, tady není co řešit.

 

            Ještě ten den bych vyvolal jednání o milostných poměrech vládě s koaličními partnery.

 

            „Tak a tak, něco jsme slíbili, voliči nám dali důvěru, teď ji musíme naplnit, před vládní odpovědnosti neutečeme, musíme se milovat.. Když se nebude milovat my, bude se tady místo nás milovat někdo jiný, ještě horší, cítíte, smrdí krchovem!“ řekl bych a strčil bych koaličním partnerům svoji pěst pod nos a hned by byla na světě dohoda o milostných poměrech ve vládě.

 

            Ostatně programové průniky jsou jen habaďůra, protože jaké jiné cíle může mít jakákoliv vláda, než nám zajistit spokojené vegetování, blahobyt a vůbec hojnost všemožných vůní a libých pachů na způsob feromonů, i když feromony samy o sobě cítit nejsou, slouží jen jako nosič informace?

 

            „Proměníme tento stát v jednu velkou parfumerii!“ může slíbit jakákoliv vláda a nikdy neprohloupí, zvláště ne před vánoci.

 

            A ty se nebezpečně blíží. Už jen pár směšných dní a začnou se naše zase stíny prodlužovat, a co teprve stíny  a milostné poměry ministrů stínové vlády!

Karel Trčálek

Milan JirásekHezký den pane cerny.11:408.12.2013 11:40:58
cerny , obcan EU ale ne Ceskajeste ad vox populi vox dei06:245.12.2013 6:24:13
cerny , obcan EU ale ne Ceskamily pane Trcalek06:105.12.2013 6:10:26

Počet příspěvků: 3, poslední 8.12.2013 11:40:58 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,69 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy