Šašek Hašek a nejen on

středa 30. říjen 2013 16:35

Kolik takových šašků běhá po světě? Co je to vlastně za lidi tito šašci?

           Ministerští úředníci už chvátali z práce domů, bylo krátce po páté, do tramvají čekajích na konečné vkrádal se již soumrak.

         Na mimořádném zasedání ústředního výboru sociálně demokratické strany (ve stanovách definovaném jako čarodějnický proces) byl Michal Hašek odsouzen k trestu nejvyššímu, to jest k vyloučení ze strany. Pro nejvyšší trest hlasovali všichni, vyjma úřadujícího předsedy Sobotky, který se hlasování o vině Haška zdržel, snad nechtěl, aby byl akt spravedlnosti vnímán médii jako osobní pomsta.

            Přečtením rozsudku byl pověřen senátor Škromach, kterého si ve straně všichni vážili pro jeho kulatý obličej, kulatější obličej měl už jen poslanec Jandák, ale ten zase nebyl ve straně tak dlouho.

            Když přivedli odsouzeného, o vině se hlasovalo v jeho nepřítomnosti, všichni povstali s kamennými tvářemi a senátor Škromach se pustil do čtení rozsudku.

            „Jménem sociální demokracie byl obviněný Michal Hašek shledán  vinným z obcování se Satanem v podobě starého kozla, jemuž, jak sám doznal, líbal na černém sabatu v Lánech řiť, a jenž ho ponoukal k násilnému převzetí moci ve straně, za účelem čehož se pokusil vytvořit skupinu spiklenců, jak ho usvědčují výpovědi věrných straníků, které chtěl zatáhnout  do této špinavé hry, čímž nerespektoval vnitrostranické demokratické principy. Obviněný na svoji obhajobu neuvedl nic, co by vyvrátilo důkazy obžaloby.

            Proti tomuto rozsudku není odvolání,“ poučil senátor Škromach na závěr odsouzeného.

            Když senátor Škromach přečetl rozsudek, bylo přistoupeno k exekuci. Tou byl pověřen předseda poslaneckého klubu Tejc.

            Bledší než kdykoliv předtím (byl to jeho první případ v roli kata) přistoupil k odsouzenému a řekl: „Odevzdej stranickou legitimaci!“

            Odsouzenec už si třesoucí se rukou sahal do kapsy svého saka, naprázdno polykaje, když v tom zasáhl do exekuce předseda Sobotka.

            „Počkej ještě, Jeronýme!“ zvolal, a když se k němu všichni obrátili, pokračoval, i on jaksi pobledlý, „počkejme my všichni ještě chvilku, spravedlnost nám už neuteče, nemá ani kam, počkejme, ať nejsme jako oni, jako španělská inkvizice!

            Jsme demokratická strana a proto má i ten nejprašivější pes, i ten největší šašek právo na poslední přání!“

            „To je pravda!“ vykřikl kdosi z ústředního výboru.

            Předseda Sobotka přistoupil k odsouzenci, zadíval se mu do očí a vlídně řekl: „No tak, co si přeješ, Michale? Máš právo na poslední přání, než tě vyloučíme ze strany.“

            Michal Hašek se zachvěl, ucítiv ve své šaškovské duši jakousi zrůdnou naději na to, jak uniknout spravedlivému trestu, jak se pomstít tomu, kdo se k němu zachoval tak velkoryse, že se nejen zdržel hlasování o jeho trestu, ale i v poslední možné chvíli, když už málem odevzdal stranickou legitimaci svému katu, dal mu tuto možnost záchrany.

            „Já,“ řekl Hašek a sklopil oči, „ já bych si chtěl ještě jednou zatančit polku. Tu naši, socdemáckou, co jsme vždycky tančili na poslaneckém klubu a taky na asociaci krajů.“

            Předseda Sobotka s sebou trhl, tohle opravdu nečekal.

            I všichni ostatní s sebou cukli.

            Vždyť Hašek byl nejlepší tanečník ve straně, vždyť kdysi v tanci i soutěžil!

            A nebylo to tak dávno, co mu utekla strtanická nominace do další série ´Když hvězdy tančí´ jen o vlásek kvůli piklům senátora Dienstbiera, který byl jako placený agent havlovsko bakalovské kliky napojený na veřejnoprávní televizi, takže sociální demokracii pak reprezentoval jakýsi kulhavý topič z Lidového domu, který vypadl hned v prvním kole, což mělo za následek pokles volebních preferencí, což pochopitelně nahrálo TOP 09, neboť ANO se tehdy každý ještě smál.

            Ale předseda Sobotka už nemohl couvnout. Dal své slovo a to slovo už nešlo vzít zpět.

            V rukou senátora Škromacha se najednou objevila harmonika, kat Tejc držel z ničeho nic v ruce nádherný ozembuch.

            „Smím, prosit?“ zeptal se Hašek ministryně spravedlnosti v demisi Benešové, která se rovněž odněkud vynořila.

            Senátor Škromach natáhl měchy harmoniky a spustil: „Škoda lásky, kterou jsem ti dala., škoda slzí, které jsem vyplakala...“

            Nikdy netančil Hašek socdemáckou expresivněji jako teď, když hrál o svoji stranickou legitimaci.

            První to nevydržel poslanec Jandák: „Lidi, dyť je nevinej! Jakejpak satanův pacholek?! Jen se na něj koukněte, to sedí jak moje prdel na hrnci! Dyť nikdo tu naši socdemáckou polku neumí zatančit líp než on!“

            „No, jo! Nevinný! Nevinný!“ znělo ze všech stran a jinak věčně bledý poslanec Tejc byl celý rudý od toho, jak mlátil ozembuchem.

            Blížila se už půlnoc, když ústřední výbor sociální demokracie vynesl v čarodějnickém procesu rozsudek nad předsedou Sobotkou. Ten byl odsouzen k trestu nejvyššímu, k vyloučení ze strany. Všichni hlasovali pro, nikdo nebyl proti, ani se nezdržel hlasování.

            Přečtením rozsudku byl pověřen senátor Škromach.

            „Jménem sociální demokracie odsuzuje se JUDr. Sobotka za to, že se v roce 2003 upsal Ďáblu a nevolil při prezidentské volbě kandidáta sociální demokracie Ing. Miloše Zemana, čímž se dopustil velezrady, k doživotnímu vyloučení ze strany.

            Proti tomuto rozsudku není odvolání,“ poučil senátor Škromach odsouzence.

            Exekuce se tentokrát ujal sám Hašek.

            Přistoupil k odsouzenci a řekl: „No tak, Slávku, dej mi svoji legitimaci.

            Odsouzenec Sobotka si sáhl do kapsy, ale místo toho, aby podal svému katu stranickou legitimaci, vymrštil najednou svoji pěst ozbrojenou boxerem a zasáhl Haška přímo do jeho tváře. Ten se pod tím úderem svalil na zem.

            „Měl jsem to udělat už dávno!“ stačil ještě vykřiknout odsouzenec Sobotka, než mu kdosi zkroutil ruce za záda a na hlavu nasadil jutový pytel, který kolem krku ovázal pevným konopným provazem, přesně tak, jak se to dělá i v jiných stranách.

 

Karel Trčálek

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,70 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy