Četnické humoresky: ´Lessy se vrací´

čtvrtek 17. říjen 2013 17:02

Další díl oblíbeného seriálu, který běží pořád dokola

            „Že prý máte teď dva prezidenty. Jednoho falešného jako pětník a druhého pravého jako Kristus. Povídali to ledaři. Byli tu u mě stavení, ptali se, kolik budu brát letos ledu, jestli těch patnáct kubíků jako každý rok, sezóna už jim pomalu začne.

            ´Jo, chlapi, patnáct kubíků jako každý rok,´ řek´ jsem jim a oni si do zapsali do notebooku.

            A když to měli zapsané, řekl jeden z nich, takový ten hubený, víš přece, který: ´Letos to vypadá, že bude velký odbyt. Ráno nám volali z ministerstva vnitra. Že by si vzali třicet kubíků prvního ledu.´

            ´Z ministerstva vnitra? To si tom ten Pecina chce chladit šampáňo, že zůstane ministrem i po volbách, nebo co?´ divím se, a kdo by se nedivil.

            ´Ale ne, mávne rukou,´ ten ledař, a s vážným výrazem dodá, ´že prý tam teď mají dva policejní prezidenty, a proto budou muset dát jednoho z nich, toho nepravého, až zjistí, který to je, k ledu.´

            ´Panenko svatá, tak oni teď mají dva policejní ředitele? A neví, který je pravý a falešný!´sprásknu údivem ruce nad tím, co dnes všechno lidi nevymyslí, dva prezidenti!

            ´Jo, aspoň tak mi to říkali. Ale možná jim jenom přeskočilo. To víte, jsou to taky jen lidi a tady ta dnešní doba, ta naše epocha, ech, škoda mluvit, ze všech stran pořád sílí nějaké tlaky, do toho strach o práci, exekutoři řádí jako diví, komu by z toho nehráblo?

            Jo, to jsem ještě chtěl, letos zdražujeme, o patnáct haléřů na kubík, to víte, zvýšené náklady, taky z toho nemáme radost, tu konkurenci, co máme v branži, to si neumí nikdo představit, marže za kubík je rok do roku nižší, ďas to spral!.´

            To se ví, že mě ta zpráva nepotěšila. Patnáct haléřů na kubík, to už jde poznat. Musel jsem zdražit pivo o korunu a limo o tři koruny, taky z toho nemám kdovíjakou radost. Už by ti politici s tím zdražováním mohli něco udělat, za co je živíme ze svých daní?

            Tak s těma prezidentama, je to, Franto pravda, nebo je to nějaká ta mediální zkratka?“ zeptal se hospodský Vaněk strážmistra Kubaly, když se ten s u něj zastavil na jednoho radlera, jda při služební obchůzce kol jeho podniku.

            Strážmistr Kubala, maje služební pistoli pro všechny případy položenou na desce stolu, aby ji mohl v případě potřeby, kdykoliv použít, jen těžce vzdechl.

            „Sám tomu dobře nerozumím,“ řekl a uskrnuv si radlera, pokračoval, „u nás na služebně tomu nerozumí nikdo, ani praporčík Zítka a ten má palici, to bys nevěřil, není sudoku, které by nevyřešil, a taky píše sonety, víš věnce, ale ani ten, nevěděl co si o tom myslet.

            Seděli jsme na služebně, já, praporčík Zítka, a strážmistr Palivec. Bývalo nás tam i víc, ale pak se snižovaly stavy, kamaráde, já ti, řeknu, to byly tehdá nervy, to bys nevěřil. Já už měl tehdy odkroucených třináct roků a jenom se modlil, aby ten černý Petr nepad na mě.

            ´Pane bože, smiluj se, už mi chybí jen dva roky, abych měl rentu! Ať vyhodí nadstrážmistra Peltu, ten darebák krade služební benzín,´ modlil jsem se a moje stará taky, a bůh nás vyslyšel, teď už mám odkrouceno šestnáct roků, a kdyby mě přece jen vyhodili, třeba proto, že bych zmlátil pendrekem nějakou ženskou, tak přece jen neodejdu s prázdnou.

            No tak sedíme my tři na služebně, mastíme na internetu karty, poker, nezvedáme telefon, co kdyby někdo něco chtěl.

            Telefon začne zvonit, minutu, dvě, tři zvoní, pak to vzdá a je zase klid.

            A jak mastíme ty karty, list mi šel náramně, začne zas zvonit telefon. Zvoní minutu, druhou, třetí, čtvrtou, pátou.

            ´Kurva, musí ten krám pořád tak zvonit!´ praští pěstí do stolu nadstrážmistr Palivec, on je nervák od přírody, ke všemu se teď ještě rozvádí, nervy mu hned tečou jak měsíc staré syrečky.

            A telefon pořád: ´Crrrrrrrrrrrrrr! Crrrrrrrrrrrrrrrrrr! Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!´

            Už mi to taky začne lézt na nervy.

            ´Třeba to bude něco důležitého,´ řeknu a podívám se na praporčíka Zítku.

            ´Počkáme ještě deset minut,´ řekne praporčík Zítka.

            Ale neuběhne ani pět minut, telefon pořád zvoní, strážmistr Palivec už to nevydrží, vyskočí, zvedne sluchátko a zařve do něj: ´Policie ČR, co je, kurva?!´

            A sotva to řekne, najednou celý zbledne, ruce se mu začnou třást.

            ´Ano, rozumím, pane prezidente, chcete mluvit s nejvyšší šarží,´ zablekotá a podá sluchátko praporčíkovi.

            Neznám statečnějšího policajta než našeho praporčíka, ale i praporčík zbledne, vezme sluchátko a ohlásí: ´Praporčík Zítka, právě provádíme křížový výslech osoby podezřelé z krádeže měděných drátů.´

            ´Kdes to vzal ty svině? Kam si vezl tu měď na tom dvoukoláku!? Přiznej se!´ vykřiknu duchapřítomně.

            A strážmistr Palivec neméně duchapřítomně vykřikne změněným hlasem: ´Ten dvoukolák patří osobě blízké!´.

            A praporčík Zítka přikyvuje a říká do telefonu: ´Ano, pane prezidente, rozumím, jediným skutečným prezidentem jste vy. Kdyby říkal někdo jiný, ano, kdokoliv, rozumím, že je taky policejní prezident, kdyby nám dával nějaké rozkazy, ano, nemáme ho poslouchat, ano, máme okamžitě volat do blázince.´

            Když položí sluchátko, zeptám se ho: ´S čím to zase ten Červíček otravoval?´

            Praporčík Zítka se zachmuří a řekne: ´To nebyl Červíček.´

            ´A kdo teda? Mluvil jsi přece s prezidentem. Nebo to nebyl policejní prezident?´ najednou se mi zatají dech.

            Praporčík mě však uklidní: ´Byl to policejní ředitel.´

            Pohlédnu na něj, jestli se už taky nezbláznil a opatrně řeknu: ´Byl to policejní ředitel a nebyl to Červíček?´

            A když to řeknu, připadám si jako doktor Watson.

            Však také praporčík Zítka odpoví jako Sherlock: ´Je to prosté. Ten člověk, který mi volal, to byl Lessy.´

            ´Cože, Lessy?´ ohromeně vykřiknu.

            Strážmistr Palivec vykřikne: ´A mně ten hlas připadal hned nějaký povědomý.´

            Praporčík Zítka vysvětluje dál: ´Lessy se vrátil. Jinak to ani dopadnout nemohlo, studoval jsem kdysi ten případ po právní stránce velmi podrobně. Teď máme dva prezidenty. Důrazně žádal, abychom ignorovali Červíčka.´

            ´Kurva, to je prekérka!´ zakleje strážmistr Palivec a poškrábe se na hlavě, ´na čí stranu se přidat? Kurva, člověk má doma svých starostí víc než dost, pak přijde do práce, a místo aby si odpočinul, aby taky furt cosi řešil. Ten, co nakonec vyhraje, co se ukáže jako pravý, ten bude dělat zase ve sboru čistky a zase to odsereme my, co jsme úplně dole.´

            ´Musíme zachovat rozvahu,´ stačí říct jen praporčík Zítka, protože se zase rozdrnčí telefon.

            Zvedne ho a jako bychom měli deja vu, říká do něj: ´: ´Ano, pane prezidente, jediným skutečným prezidentem jste vy. Kdyby říkal, někdo jiný, ano, kdokoliv, rozumím, že je taky policejní prezident, kdyby nám dával nějaké rozkazy, ano, nemáme ho poslouchat, ano, máme okamžitě volat do blázince.´

            ´Zase Lessy? Ten chlap musí ale eráru provolat prachů,´ řeknu.

            ´Ne teď, to byl Červíček,´ řekne praporčík Zítka.

            ´Kurva, já se z toho, zblázním,´ zaúpí strážmistr Palivec, vrhne se k telefonu , rozmlátí jej na cimpr campr a pak řekne ´a máme konečně pokoj!´

            Hledíme všichni tři mlčky na rozmlácený telefon, až promluví praporčík Zítka: ´Sedíme tady už moc dlouho. Měli bychom se trochu provětrat. Navrhuji, aby každý teď obešel svůj rajón. Snad se mezitím situace vyjasní.´

            A tak jsme se šli projít.

            Ten radler, to je ale bašta, to ti řeknu,“ spokojeně zamlaská strážmistr Kubala.

            ´Dáš si ještě jednoho?´ zeptá se hostinský.

            „Jo, jednoho bych si ještě dal. Nějak mi z těch dvou prezidentů vyschlo,´ přikývne strážmistr Kubala.

            ´Však ono to už nějak dopadne a zas bude dobře, neboj. Já kdyby mi sem přišel jeden nebo druhý, já je obsloužím oba, pro mě je zákazník, jak zákazník, ´ řekne hostinský a pak se zeptá, ´mohl bych si na chvilku půjčit ten tvůj kvér a ukázat ho vnukovi? Strašně ho zajímají zbraně, příští rok půjde do školy.“

            „Jo, puč. Ale dej bacha, je odjištěný, kdyby mi na to přišla inspekce, měl bych průser jak mraky,“ odtuší strážmistr Kubala a napije se radleru.

            Hostinský vezme kvér, někam s ním oběhne, minutu na to se ozve výstřel, pak druhý a pak už je zase slyšet jen televizi, která je v lokále velmi potichu puštěná celý den.

Karel Trčálek

CermansA komu jde o život když to není komedie!20:2717.10.2013 20:27:54
NaštvanýČetnické humoresky: ´Lessy se vrací´18:4217.10.2013 18:42:09
Naďa DéJo, dobrý :-)17:3017.10.2013 17:30:02

Počet příspěvků: 3, poslední 17.10.2013 20:27:54 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,69 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy