Antibiotika už nestačí, chcípneme na běžné pohlavní choroby

pondělí 29. červenec 2013 15:50

Lidstvo je slepým výhonkem evoluce. Máme, co jsme chtěli

            „Uvadla křehká krása vředů. Namísto nich nastoupila pofiderní celistvost mysli a pokožky. Bytí je nesnesitelně imanentní,“ myslel si Gustav, hledě na svůj trup a na své končetiny.

Ty už nebyly pokryty odpornými vředy, jimiž vykvetla jakási vzácná kožní choroba (mělo ji asi pět lidí na celém světě), jíž až do svého definitivního vyléčení trpěl Gustav několik dlouhých let, během nichž mu vředy přirostly k srdci natolik, že jejich zmizení Gustava zcela vykolejilo.

            „Bzzzz, bzzzz,“ nebzučely mu už ucha masařky a on už nemusel jakože odhánět, když chtěly na tyto květy hnusu usednout, jak to masařky, jsouce blanokřídlé, dost často dělávají.

„Zatracená antibiotika.

Proč jsem jim to vůbec žral?

Taková nádhera to byla!

A už je to pryč!

Ale copak se mě na něco ptali?

Rvali to do mě, a ještě chtěli, abych jim za to děkoval.

Barbaři!

Ty vředy, to byla středověká katedrála, důkaz nekonečné stvořitelovy fantazie!“ hořekoval Gustav nad ztrátou svých vředů, jsa vyléčen, ale nejsa šťastný, jak by se snad dalo očekávat.

„Nu, aspoň mám pokoj od biskupů a arcibiskupů,“ našel Gustav přece jen nějaké pozitivum na svém vyléčení, „ty jejich polibky jsou tak slizké.

Líbali moje vředy, aby se z nich stali světci, ujišťovali, že se modlí dnem i nocí za mé uzdravení.

Copak jsem se je za to prosil?

Byl jsem snad nemocný, ale lišil jsem se od ostatních.

Lidé ne tak otrlí jako ješitní kandidáti svatosti se mě štítili, nespočívá právě v tom štěstí?“

Položiv si tuto otázku, pocítil Gustav silný odpor ke všemu krásnému a hezkému, zvláště pak k depilovanému ženskému podpaždí.

A jako na zavolanou ozvalo se zaklepání na dveře Gustavova sklepního bytu.

Gustav otevřel dveře.

Za dveřmi stála sousedka, jež za nikoho neprovdána, čekala dítě (tedy dle jakýchsi starých církevních norem parchanta), a jež se do Gustava přes svůj stav okamžitě zamilovala, když bylo jeho tělo díky pokroku lékařské vědy zbaveno těch ohavných vředů.

„Nesu vám trochu omastku,“ řekla sousedka a podala Gustavovi hrnek s vepřovým sádlem.

„Děkuji,“ řekl Gustav a vzal si hrnek.

Chvíli oba mlčeli.

Pak řekl Gustav: „Nechcete čaj?“

„Ráda,“ špitla sousedka a vklouzla dovnitř.

„Sedněte si na postel, hned to bude,“ řekl Gustav, protože měl jen jednu židli, a zapálil lihový vařič.¨

„Když jsem ještě bydlela u rodičů v jejich třípokojovém bytě s vyhlídkou na řeku, měli jsme doma taky takový primus. Trvalo dlouho, než se na něm začala voda vřít. Ale otec říkal, že není kam spěchat. On by totiž nezaměstnaný.

Žili jsme hlavně z jeho dávek, matka totiž pracovala, potřebovala na chvíli vypadnout z domu, byly jsme dvě děti, a otec jí v tom nebránil, i když by nás uživil i tak.

Bylo to pěkné dětství,“ hleděla sousedka na lihový vařič.

Gustav si sedl na židli a zeptal se: „Budete brzy rodit?“

„Až za měsíc a půl,“ řekla sousedka, pořád hledíc na vařič.

„Dejte si na doktory pozor, jsou to svině,“ varoval jí Gustav a dodal, „co mě vyléčili, nejsem ve své kůži. Jako by s mými vředy zmizel i kus mého já. Jako bych byl na jevišti a hrál jen sám sebe.

Rozumíte mi?

Ten, kdo s vámi mluví, to nejsem já, ale jen ten, kdo mě hraje.

Prý se to lidem občas stává.

Ale proč se to stalo zrovna mně?

Proč jim vadily moje vředy?

Kdybych si je mohl tak zase opatřit!

Vysmát se té jejich vědě!

Ale teď už bych byl chytřejší!

Vybíral bych od biskupů peníze, za to, že mě mohou políbit.

Ale ne proto, abych zbohatl, abych byl jako ostatní. Ale proto, aby i biskupové věděli, že nic není zadarmo.

Chceš být svatý?

Tak si zaplať!

A ty peníze bych použil na boj proti lékařské vědě.

Co nás nezabije, to nás posílí!

Vymýtíme-li všechny choroby, zahubíme sami sebe!“

Gustav si dal hlavu do dlaní a hleděl před sebe.

„Voda,“ řekla sousedka.

„Jaká voda?“ podivil se Gustav.

„Už vře,“ řekla sousedka a poprvé se podívala na Gustava, oči jí plály láskou takřka šílenou.¨

Gustav vstal a naučenými pohyby vložil sáčky čaje do dvou hrnků a zalil je vřící vodou.

Pak přistrčil stůl (nebylo to vůbec těžké) k posteli, a řekl: „Cukr nemám. Ani med. Jenom citrón. Už trochu plesniví. Mám tady vlhko.“

Gustavův sklepní byt byl opravdu trochu vlhký.

„To nevadí,“ řekla sousedka hlasem, z něhož láska přímo kapala.

Čaj pili mlčky.

Když Gustav vypil ten svůj, řekl: „Nemůžu vás milovat.“

„Proč?“ řekla sousedka a vášnivě dodala, „chcete-li, dám dítě hned po narození do baby boxu. Nebojte, není to trestné, nic se mi nestane, nezavřou mě, neodloučí mě kvůli tomu od vás, nebudeme muset čekat, až mě pustí z vězení.“

Mateřský pud je nic proti tomu, co k vám cítím, Gustave!“

Gustav zavrtěl hlavou: „Ne, o to nejde.“

„O co jde?! Řekni mi to! Nebo se láskou k tobě usoužím, můj milý!“ vykřikla, už se neovládajíc sousedka.

„Máte depilované podpaždí. Nenávidím to! Hnusí se mi to! Od té doby, co mi vzali moje vředy,“ řekl Vladimír.

„Jen o to ti jde, miláčku?!“ zvolala sousedka.

„Copak je to málo?“ podíval se na ni bolestně Gustav.

Sousedka jej chytla za ruku: „Ale to je přece snadná pomoc! Přestanu si podpaždí holit každý den! A za týden, za deset dní už jej nepoznáš!

Jen týden!

Tak blízko jsme svému štěstí!

Mívala jsem ochlupení pod pažemi ještě ve třinácti dlouhé a husté. Byla to srst! Kožich!

Delší a hustší než mé vrstevnice!

Jistě se ti bude líbit!

A pak už budeme svoji, navždy svoji!“

„Snad. Možná. Uvidíme. Ještě to tam není,“ řekl Gustav a šel postavit vodu na další čaj, ale ještě předtím musel dolít do vařiče líh, už ho tam bylo jen trochu na dně.

 

Karel Trčálek

matkaAle jinak,17:5230.7.2013 17:52:26
matkaRe: Martin17:4630.7.2013 17:46:43
MartinTada matko,14:1430.7.2013 14:14:06
matkaRe: dr.med.cerny, obcan EU ale ne Ceska08:4730.7.2013 8:47:56
cernyad " bezne pohlavni choroby "08:0230.7.2013 8:02:55
dr.med.cerny, obcan EU ale ne Ceskamily pane Trcalek07:5130.7.2013 7:51:37
Naštvanýchcípneme na běžné pohlavní choroby18:0429.7.2013 18:04:16

Počet příspěvků: 7, poslední 30.7.2013 17:52:26 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,64 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy