Ježíš tě nenávidí!

pátek 26. červenec 2013 11:43

Ježíš nenávidí všechny lidi a plným právem

Zhluboka jsem se nadechl, jak se to radí v ´Pěti Tibeťanech´, a vypustil duši.

„Tak a teď by měl přijít poslední soud,“ pomyslel jsem si a vskutku tomu tak bylo.

Ocitl jsem se v zaplivané putyce, se špinavými nemytými okny.

Ve štamgastech poznal jsem okamžitě dvanáct apoštolů, již na mě zírali svými opuchlými očima, po tváři lezly jim velké, kovově lesklé masařky.

„Co ten tady dělá?“ napadlo mě, když jsem mezi těmi dvanácti výlupky ctnosti spatřil i Jidáše.

Jeho obličej byl obzvláště oteklý, přesto však působil velmi sebevědomým dojmem, ba dokonce se pyšně vypínal nad druhé apoštoly, i Petr působil vedle něho jaksi zakřiknutě.

„Zradit není totéž, co zapřít,“ pochopil jsem, a v duchu se zeptal, „ale kde je soudce, jenž bude mě soudit za mé hříchy?“

V tom okamžiku objevil se soudce, sám Ježíš Kristus, oděný v purpurovou bederní roušku, jenž nahrazovala soudcovský talár.

Když usednul mezi své učedníky, naskytl se mi takřka stejný pohled, jako kdybych hleděl na da Vinciho kultovní poslední večeři a přikusoval k tomu svazek čerstvých ředkviček, protože jejich chuť náhle zaplnila celou mojí duši.

 „Jsi svině,“ řekl Ježíš hned na začátku, jasně tím naznačuje, jakým směrem se bude vyvíjet poslední soud a hurónsky se zasmál, ačkoliv jsem čekal, že spíše řekne, „tak co, jak nám slouží zdravíčko? Myslel sis, že neexistuji, najednou bumbác a stojím tu před tebou. To, je ale překvápko, co?“

            Svým smíchem se k němu přidali i ostatní učedníci, nejdivočeji se smál Jidáš.

            „Až se přestanou smát, tak určitě řekne něco v tom smyslu, že bůh si nenechá hledět do karet, ale můžeme se dívat, jak je míchá, nebo, že kdo zasvětil svůj život bohu, ten nemá žádný důvod k smutku, ale jen radosti,“ říkal jsem si, ale byl to omyl.

            Když smích ustal, zeptal se mě Ježíš: „Víš to, že jsi svině?“

            „Vždy jsem se považoval za toho nejpoctivějšího a nejčestnějšího člověka na celém světě, neboť jen poctivým a čestným lidem je dovoleno vše, i urážet boha, tím že se píše s malým b,“ odpověděl jsem po pravdě.

            „To byla chyba,“ řekl Ježíš a s úšklebkem dodal, „kde není pokání, tam není ani hřích, a kde není hřích, tam nemůže být ani odpuštění, a kde není odpuštění, tam nemůže být ani spása, a kde není spása, tam nemůže být ani vítězství nad smrtí, a kde není vítězství nad smrtí, tam nemusím být ani já.

Je to tak?“

Všichni učedníci okamžitě horlivě přitakali, že je to tak a nejhorlivěji ze všech opět Jidáš.

„Odpustil mu snad jeho zradu? Zradil snad Jidáš Ježíše jen proto, aby mu mohl Ježíš odpustit a tak dokázat, že je spasitel?

Jediný Jidáš našel odvahu Ježíše zradit, jediný pochopil to, že to, co po něm Ježíš žádá, když řekl: ´Jeden z vás mě dnes zradí. To nebyla předpověď, ale rozkaz!´“ bloudila v mé duši tato myšlenka.

Avšak nebylo se jí kdy zabývat, neboť poslední soud pokračoval dál.

„A nyní přišel čas, abych vynesl nad tebou rozsudek.

Jaký rozsudek však vynést nad takovou sviní jako jsi ty?

Pohrdl jsi mojí lásku, nechtěl jsi ji pro sebe pořád víc a víc, a proto tě musím nenávidět.

Láska je cit vznešený, nenávist je však opojnější, proto bych tě nakonec nenáviděl tak jako tak. Když tě nenávidím, jsem jako opilec, který žíznivě otvírá další krabici vína.

Všechno jsem kvůli tobě propil, a podívej, jak skončili kvůli tobě ti, kteří mě tak milují. Ne já, ale ty je máš na svědomí,“ ukázal na své učedníky, již v tu chvíli vypadali opravdu jako v deliriu a nejvíc opět Jidáš.

„Přeskočilo mu,“ pomyslel jsem si, hledě na Ježíše, „proč se to všechno vlastně neobejde bez těch formalit? K čemu nějaké soudy? Copak je věčnost jen septikem, kam stékají jen samé splašky?

Což není věčnost prostorem, kde na ničem nezáleží, kde duše blaženě bloudí nicotou samy a opuštěné, protože pravděpodobnost, že někoho potkáte v nekonečnu vyjma boha, samozřejmě, musí být nutně nulová?“

Avšak Ježíš bral svoji roli soudce vážně.

Nebo dost vážně na to, aby řekl: „Nenávidím tě, a proto tě odsuzuji. Budeš mi tady dělat papeže. Proti tomu rozsudku není odvolání. Na svoji obhajobu nemůžeš říct vůbec nic. Rozsudek se tímto stává pravomocný.“

„To se dalo čekat. Kdo s čím zachází, tím taky schází,“ bylo mi jasné, jak moc je tento rozsudek spravedlivý.¨

Takže jsem nebeským papežem.

Ale není to tak zlé, už jen proto, že duši, na rozdíl od hmotného těla, nelze naštěstí navléct do žádného papežského roucha, v němž bych se musel stydět sám před sebou. V podstatě dělám jen v té zaplivané putyce, kde se odehrávají poslední soudy, hostinského.

Duše předstupují před Ježíše a on každé z nich říká do očí: „Jsi svině!“

Vlastně je to docela sympatický týpek.

A že nenávidí lidi?

No bože, vždyť ani já jsem je neměl zrovna dvakrát rád.

„Co je s tím chlastem? Tady je to jak u suchánků!“ křičí na mě Jidáš, už musím běžet obsloužit panstvo.

Karel Trčálek

voborazato Jiri Vas, pane Trcalku, urpimne05:2130.7.2013 5:21:41
JiříZvratky, pane Trčálku19:2729.7.2013 19:27:30

Počet příspěvků: 2, poslední 30.7.2013 5:21:41 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,70 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy