Zeman z Hradu!

úterý 29. leden 2013 08:26

Daleká cesta má, marné volání!

Když to šlo na Hrad, musí to jít i zpátky!

„Hnát ho, Zemana, svinským krokem tam, kam patří!“ cvrliká jakýsi pták, jenž v krmítku má teď pravé hody.

„Kdyby to tak bylo lehké, milý ptáčku,“ povzdechnu si.

„Vykašlat se na ústavu!“ odpoví mi ptáček a odletí.

Těžký jeho let napovídá, že ne s prázdnou.

Zamyslím se nad tím výjevem ze života: „Přímá volba má být oslavou, svátkem demokracie, její bohoslužbou.

Co z ní však vzešlo?

Jen odporný a hnisající vřed.

Jak je to možné?

Jsme už příliš unaveni svobodou?

A svoboda, není to už jen prázdný pojem z učebnic a projevů politiků?

Jak zbavit se toho vředu?

Vyříznout ho?

Nebo aspoň na něj plivnout?

Co s takovými lidmi, jako je Klaus či Zeman?

Kdo dává jim tu moc?

My sami?

Proč o nás rozhodují Šloufové?

Není to tak, že čtyřicet let komunismu bylo čtyřiceti lety teroru a bezpráví.

Těch čtyřicet let bylo vyjádřením našich nejvlastnějších tužeb, zákony platily a my jsme se jim podřizovali, jaképak bezpráví!

A dnes je to tady zase.

Návrat toho, co je nejpřirozenějším stavem společnosti.

Oslavovaný vůdce, často sebestředný blb, jenž kyne lidu na pozdrav ze svého Hradu, ze své poštovní známky a za ním jeho pochopové, kteří skutečně vládnou.

Jak ti závidím, milý ptáčku.

Když se nenažereš, zdechneš.

Ale co my lidé?

Bojujeme jak diví o život, který stojí za hovno.

A čím víc stojí za hovno, tím víc o něj bojujeme, tím víc na něm lpíme.

Proto se diktatury rodí tak snadno a lehce.

Vyříznout ten vřed?

Ale jak?

Stačí jen vykřiknout: ´Zeman z Hradu!´?

A ze Zemana, ze Šloufa i z Klause, stanou se lidé pokorní, skromní?

Anebo je nutné prolít jejich krev?

Ale ve jménu čeho?

Ve jménu svobody, která je všem na obtíž?

Nebo aspoň ve jménu vlastního svědomí?

Největší zbraní těchto sviní jsou naše vlastní ohledy.

Každá diktatura je legitimní vládou naší vlastní slabosti.

A tak je to i s tímto vředem.

Ať si bude hnisat sebevíc, budeme uznávat, jako správní demokraté, jako správní humanisté jeho právo na existenci.

Co potom ale chceme?

Nejsme jako oni!

To vědomí nás hřeje a zároveň rdousí, to vědomí nás ospravedlňuje a zároveň činí vinnými.“

Už má dost těch myšlenek chmurných.

Místo nich, místo toho přemýšlení vydám se na severní pól.

Snad najdu v těch ledových pustinách klid a mír v duši.

A když snad v dálce uvidím člověka, velkým obloukem se mu vyhnu.

A když snad nade mnou poletí už po sté letadlo, zacpu si uši a křičet budu: „Nééééééééééééé! Nééééééééééééééééééééé! Néééééééééééééééééééééééééééééé!“

Karel Trčálek

Jindřich BílekLidové, dosud nepublikované přísloví14:1929.1.2013 14:19:52
FanyJak Vám rozumím11:4329.1.2013 11:43:10

Počet příspěvků: 2, poslední 29.1.2013 14:19:52 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,68 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy