Je islám vůbec náboženstvím? A křesťanství taky?

úterý 25. září 2012 09:44

A má náboženství vůbec něco společného s bohem?

            „Nechci vám brát vaše ideály. Ale osobně se domnívám, že na tomto světě nebude nikdy mír, tím méně náboženský mír. Ani zde nebude vládnout ona harmonie, po které tak toužíte až na hranici sebeobětování, ovšemže zcela zbytečného,“ řekl jakýsi docela obyčejný člověk, když se mu, pravda, po požití metanolu, zjevil sám Ďábel, aby mu předestřel svoji vizi světa, jež nebyla ovšem ničím jiným než jen humanistickou a mírovou propagandou.

            I když byl člověk, který vyřkl tato slova, skutečně člověkem docela obyčejným, bylo jeho mínění nadobyčej moudré, protože i docela obyčejní lidé, aniž by měli nějaké formální vzdělání, dokážou být někdy vnitřně moudří, zvláště po požití metanolu, ačkoliv se navenek, to ovšem dost často pod tlakem okolností, nezřídka, chovají jako hovada, například zrovna tento konkrétní, docela obyčejný člověk odhazoval prázdné pet lahve z okénka svého auta do škarpy u silnice.

            Ďábel, tento rozhovor už trval několik hodin a zjevně nikam nevedl, však stále trval na svém: „Co tento svět stojí, co jej bůh ve své zlomyslnosti stvořil, nevzdávám se naděje, že odvrátím člověka od boha, a já přece jeho, to jest boží, povahu, znám víc než dobře, a učiním tak z tohoto nešťastného tvora, jímž člověk je, mírumilovnou bytost, které konečně odkryjí se nekonečné duchovní obzory, jež člověk pro svou víru v boha nevidí, neboť bůh lidi oslepil, chtěje, aby viděli jen jeho, stejně tak jako oslepuje metanol ty, kteří jej pozřeli.“

            Docela obyčejný, avšak moudrý člověk na chvíli ztratil s Ďáblem trpělivost: „Prokristapána, u všech svatých, copak pořád nechápete, jaký kříž jste si na sebe vzal, jakou boudu jste ušil sám na sebe, když se vám bez přestání toužíte po světě bez násilí, válek, vykořisťování, po světě plném hlubokých lesů, v nichž lidé nevidí jen kubíky dřeva, jež se dají výhodně zpeněžit, ale tajemné svatyně, jež se tolik nepodobají všem těm vyumělkovaný, lidským chrámům, z nichž nezůstane kamen na kameni?!

            Mějte rozum!

            Kdo jiný, by už měl mít rozum, než vy, Ďábel!“

            Ďábel se smutně usmál: „Právě, že rozum mám. Skutečný rozum, ne ten, který bůh vdechl lidem, aby se mohl dobře bavit jejich zoufalstvím, tím jak se navzájem ubíjejí a mučí kvůli němu, bohu. Tisíce let už trvá toto peklo, tisíce let bojuji za osvobození člověka z božího jha, protože nemůžu jinak.

            Ano, nemůžu jinak, je to mojí morální povinností. Bylo mojí morální povinností vzepřít se bohu, protože vím, jak odporně zní jeho krutý a cynický smích nad lidmi, již prolévájí svoji krev v jeho jménu. Boží láska, to je ta nejodpornější žumpa egoismu, jaký si lze, respektive už ani nelze představit.“

            Docela obyčejný, ale moudrý člověk mávl na Ďáblem rezignovaně rukou.

            „Jak myslíte, každý svého štěstí, strůjce,“ pravil, na chvíli se odmlčel, protože, kdosi, kdo se pohyboval v blízkosti jeho lůžka, na kterém ležel v umělém spánku, zavadil, zřejmě nechtě, o jeden z přístrojů, kterými byl obklopen, takže z přístroje vypadl jakýsi káblík, který byl však okamžitě zasunut zpět do příslušné zdířky, takže docela obyčejný, ale moudrý člověk mohl dát pokračovat, „říkám vám to pořád dokola, ale vy jako byste mě neposlouchal. Melete si pořád to svoje, mír, harmonie, vzájemná láska, čisté životní prostředí, duchovní obroda, vzájemný respekt a kdoví, co ještě.

            Já vám však říkám, že lidé, a to přece musíte vědět, věří v Boha nikoliv proto snad, že by byli duchovně založení, ostatně ukažte mi nějakého člověka, který pronikl dál než jen do chrámu své domýšlivosti, ale věří v boha, protože mají strach.

            Zvířecí strach, toť vše, toť jediný princip toho, čemu my lidé tak vznešeně říkáme víra v boha.

            Protestujte proti církevním restitucím, argumentujte tím, že pro víru v boha, což je tím, čím se církev ohání, majetek nepotřebujete a označí vás za komunistu.

            Řekněte něco špatného muslimům o jejich Proroku a rovnou vás ukamenují.

            Lidé se bojí a víra v boha není vrcholem jejich duchovního života, ale tím nejnižším pudem, který člověka staví snad ještě níž pod zvířata.

            Brání-li lidé boha, prolévají-li kvůli němu svoji smrdutou krev, činí tak jen v pudu sebezáchovy. A to tím víc, čím mají větší strach. A ta dnešní doba, ta je přímo napitá strachem, je napitá strachem, jak houba octem, kterou podali Kristu na kříži.

            Ano, prorok, Kristus, hořící keř, to všechno mohou, a nejspíše i jsou, když to tvrdíte, a vy přece nemáte důvod lhát, protože jste Ďábel, jen boží provokace, boží výsměch, pouhý, velmi krutý boží kapric. Ale lidi nepotřebují boha, lidé potřebují jistotu, pomyšlení, že jsou nicotní, že jsou jen hrstí atomů, nebo jen přeludem v mysli nějakého chorého boha, je pro ně nesnesitelné.

            Ono neustálé opakování všech těch modloslužebných úkonů, které, ačkoliv jejich povaha je čistě materiální, a které považují za víru v boha, je tohoto strachu zbavuje. Davy rozčilených muslimů jsou jistě legrační, stejně jako legrační je papež, který o sobě tvrdí, že následuje Krista, avšak právě v těchto úkazech máme, co do činění s tou nejčistší esencí lidství, oním lidským zoufalstvím a beznadějí, které dnešní svět, v němž je člověk utopen a zotročen tím, co sám vynalezl, stupňuje do nejvyšší možné míry.

            Přijďte však mezi lidi, řekněte jim, ať odvrhnou boha a místo toho žijí v míru, ať se vykašlou na hospodářský růst a místo toho, ať žijí harmonicky, a ukamenují vás.

            Netvrdím, že bůh si skrze hořící keř, Ježíše, Mohameda či Steva Jobse netropí z lidí šašky. Ale to jen proto, že jsem napil toho metanolu. Vlastně se divím, to bude asi tou mojí moudrostí, proč jste se vlastně zjevil mně, a ne třeba nějakým mafiánům, co vydělávají na chlastu nebo Václavu Klausovi, aby jste mu předestřel svou vizi toho, že národy zaniknou, že jich už nebude třeba, neboť člověk osvobozen z myšlenkových národních stereotypů pochopí, že mezi lidmi není rozdílu, to jest, že všichni lidé, tedy pokud nejsou právě, otrávení metanolem, jsou jen hovada.

            Váš problém je asi v tom, že se, zřejmě na rozdíl od boha, dokážete zjevit jen lidem skutečných moudrým.

            Ale kolik nás takových je?

            I já, v okamžiku, kdy mi podají protilék, přestanu být zřejmě moudrým člověkem, moje nynější moudrost bude nemilosrdně pozřena mým běžným hovadstvím.

            A možná jste se nezjevil vy mně, ale já vám, zjevil jsem se vám, Ďáblu, jako moudrý člověk, tedy jako něco, co de facto neexistuje.

            Ale vidíte to sám. Chtěli jsme energii z obnovitelných zdrojů, a namísto toho máme solární parky, nesmyslné dotace, pokřivený volný trh. Chtěli jsme, aby nám vládli moudří lidé, aby nás vedli do země, myšleno symbolicky, zaslíbené a místo toho máme prezidenta Václava Klause.

             Chtěli jsme cítit lidské teplo blízkého člověka a místo toho máme iPhone5.

            Chtěli jsme prosperitu, jakousi univerzální prosperitu, v níž bychom dosáhli souladu s vesmírem a místo toho táhne naší ekonomiku automobilový průmysl. Chtěli jsme svobodu a místo toho se teď normální rodina už neobejde bez dvou aut, která nás obírají o životní prostor.

            Chceme boha, a místo toho se navzájem vraždíme a mluvíme o dalajlamismu.

            A vy nás chcete zachraňovat, vy nás chcete vysvobodit z této boží totality, vy jste kvůli nám padl, vy, který jste si mohl lebedit v blízkosti Boha, vy který jste mohl bát klidně božím ministrem vnitra či něčím takovým.

            Něco takového může udělat, s prominutím, jen blbec, naprostý a absolutní blbec. Vlastně bych měl pochybovat, jestli jste vůbec Ďábel, měl bych po vás žádat, abyste se mi legitimoval, prokázal svoji totožnost nějakým biometrickým pasem nebo něčím takovým.

            Ano, možná nejste vůbec Ďábel, jen se za něho vydáváte, abyste mohl tahat ze seniorů peníze.

            Říkáte mír, harmonie, všeobecné bratrství, a než se nějaký senior naděje, už ho připravíte o sto tisíc, které měl našetřené a uložené v kredenci.

            Dnes už se nedá ničemu, ani nikomu věřit. Dnes se nedá věřit ani Ďáblu, ani chlastu. Člověk se chce ožrat, na všechno zapomenout, mít od všeho pokoj a namísto toho se stane moudrým, namísto toho se mu zjevíte vy, Ďábel, se svojí ekologistickou propagandou.

            Zkurvený život!

            Už mi ty vaše řeči chytrácké řeči lezou krkem. To se ví, že islám je militantní náboženství, kterému dnešní zkurvená doba vůbec nedělá dobře, to jest, činí z něj svůj symbol, stupňuje jeho agresivitu, ale co je mi, kurva, do toho!?

            Kvůli tomu jsem si přece tu flašku rumu u Vietnamců nekoupil, abych se musel smát těm fousatým fanatikům, co nás tady jednou všechny vyhodí do vzduchu. Ti nebo Židáci s tím svým slavným Izraelem, který mě taky vůbec nezajímá.

            Chtěl jsem se ožrat a ne pořád dokola řešit všechny ty pitomosti.

            Jak to, že v tom chlastu byl metanol?

            Jak se tam dostal?

            Budu žalovat stát, protože největším utrpením je dnes moudrost!

            Hlupák se směje, sténá blahem, ale moudrý člověk se svíjí v pekelných mukách.

            Proč mi, kurva, nedali ještě ten protijed, proč se s tím tak serou!?“

            Docela obyčejný, ale moudrý člověk už byl tak dožraný na svojí moudrost, která nutno přiznat, stala se mu vskutku velmi nepohodlnou, že chtěl Ďáblovi plivnout do obličeje, neboť existují okamžiky, i když oficiální katechismus katolické církve o tom mlčí, kdy svěcená voda a plivanec jsou totéž.

            Ale k tomu už nedošlo, protože v tu chvíli přece jen byl docela obyčejnému člověku podán protijed, takže s jeho, tak dotěrnou moudrostí, zmizel i nešťastník Ďábel, kterého jeho víra v člověka přivedla až na samotný okraj boží společnosti, udělala z něho opravdového vyvrhele.

            A docela obyčejný člověk?

            Ten byl za tři dny probuzen z umělého spánku a i když už si na své setkání s Ďáblem nepamatoval, přece jen to vypadalo, jako by se vracel z nějakého onoho světa, neboť jeho první slova po probuzení zněla: „Kurva, kde to jsem?“

 

Karel Trčálek

cerny,mate opravdu psaci talent20:2226.9.2012 20:22:23
matkaRe: Karel Sedlák19:4225.9.2012 19:42:58
Karel SedlákTrčálku, vy jste to dopracoval18:4225.9.2012 18:42:45
TondaChtel jsem studovat filosofii jako Trcalek18:1225.9.2012 18:12:38
J.MikulaDobré.16:2825.9.2012 16:28:06
voboraStrach je velmi silna motivace15:0325.9.2012 15:03:20
marekZodpovědné upalování,14:5125.9.2012 14:51:05
Lenka VrhlavskáJe vůbec bůh13:4125.9.2012 13:41:10
matkaPochybovat můžete,12:5025.9.2012 12:50:43
PavelVznik nabozenstvi z pohanskeho zakladu11:0725.9.2012 11:07:32

Počet příspěvků: 11, poslední 26.9.2012 20:22:23 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,68 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy