Pravicový volič na odstřel

úterý 21. únor 2012 08:28

Budoucnost pravicového voliče je děsivá. Tady už pomůže jen rána z milosti 

            V našich časech na všemožné utrpení tak bohatých, až lze se plným právem domnívat, že lidstvo jako celek nikdy netrpělo více než dnes a stejně tak i věrný stín lidstva, totiž člověk an sich, bytost osamělá a opuštěná, ponechána svými Bohy napospas všem těm běsům, kteří již zcela nepokrytě řádí v naší duši, vynořil se další druh bytosti, jejíž utrpení je natolik děsivé a hrůzné, že zaslouží si zvláštního zřetele a soucitu.

            Tímto trpícím člověkem, dalším výstavním exemplářem v té tak přebohaté galerii lidské bolesti, je pravicový volič. Je vlastně s podivem, že při nynějších domácích a nejen domácích politických poměrech, pro něž je charakteristická špína toho nejčistšího zrna, takovýto člověk ještě existuje, to jest, definuje sám sebe jako pravicového voliče.

            Chodil-li by dnes, v této pochmurné době sociálních sítí a všeobecné zadluženosti po našich krajích Kristus, skutečný Kristus z masa a kostí, byl by nepochybně rovněž pravicovým voličem, neboť většího utrpení ve jménu spásy lidstva mohl by si těžko dopřávat „plnými doušky své Krve, plnými hrstmi svého Těla“, řečeno slovy nějakého faráře, jenž chtěl být kdysi básníkem.

            Věru to musí být strašlivé utrpení, vědomě instalovat na místa, kde se rozhoduje o budoucnosti, kde by měl člověk sloužit ostatním, veřejnosti, která ho za to platí, prachobyčejné zloděje a darebáky, kmotry, kteří s oněmi posvátnými idejemi, jež vyznává pravicový volič, idejemi demokracie, volné soutěže, rovných příležitostí mají pramálo společného.

            Nejděsivější na celém vzhledu pravicového voliče, jenž v mžiku mohl se by stát prototypem lidského utrpení, oním burlakem, který vleče stále bachratější loď demokracie plnou vypasených kmotrů a politiků proti proudu jakési špinavé stoky, je bezmoc, jež zračí se mu v očích.

            Tupá a rezignovaná bezmoc, která říká: „A co mám proboha dělat? Volit socialisty? Volit komunisty? Volit fašisty?“

            Vskutku je dnes pravicový volič zcela bezmocný, vydán napospas zlovůli jakési strašlivé ironie dějin, která před ním nechává defilovat kreatury, které si říkají „pravicoví politici“ a které svými odulými obličeji vyvolávají, musí vyvolávat v každém slušném člověku, silnou doslova sartrovskou nevolnost.

            A tak, chtěje v tomto nejistém světě zachránit alespoň něco ze svých milovaných idejí, stává se pravicový volič, byť snad v dobré víře, spolupachatelem všech těch zvěrstev, darebáctví a zločinů, které bezostyšně páchají tyto kreatury, jež se zaštitují těmito božími pravicovými idejemi, aby na ně však jen kydali bahno a hnůj svých odporných slin.

            Avšak hledíce na utrpení pravicového voliče, jakkoliv k němu pociťujíce soucit, jakkoliv mu chtějíce pomoct, nemůžeme se zároveň ubránit vědomí a pocitu toho, že utrpení pravicového voliče je nezvratný důsledek vývoje společnosti, plodem neúprosné dialektiky a proto s ním jako takovým, sotva co uděláme, snad jen můžeme tomuto nešťastníku podávat tišící prostředky a toť vše.

            Je nepochybné, že v těchto časech, kdy prodělává krizi takřka vše, kdy neexistuje takřka nic, co by nebylo zahlceno dávivým vnitřním pnutím, ocitla se v krizi i pravicová politika a tato krize rozežírá i všechny ty ideje, jejichž hlasatelkou byla pravicová politika a rozežírá i pravicového voliče.

            Sotva může být dnes někdo ztracenější a opuštěnější než pravicový volič. Jeho idea individuální svobody, a ovšem i odpovědnosti přerostla mu přes hlavu, sežrala jej, proměnila se v tísnivou samotu, děsivý žalař, v němž vězní pravicového voliče nikoliv lidé z opačného pólu politického spektra, ale jeho vlastní lidé, ony zrůdy, kmotři, Nečasové, Kalousci, které sám zvolil.

            Volič levicový je stádní typ. Tíhne ke stádu, alespoň tak jej vnímá volič pravicový, cítí se bezpečně v závětří těl svých soudruhů a soudružek, bratří a sester, lidí stejných jako on, spoléhajících na nějakou pomoc zvenčí, čekající na zázrak jakési sociální spravedlnosti.

            Levicovému voliči nejde o svobodu, tak jako voliči pravicovému, voliči levicovému, potažmo voliči „lidovému“, rekrutujícímu se z onoho „demos“ nejde o osobní odpovědnost, z níž vyvěrá i svoboda, ale o pocit bezpečí, které mu může poskytnout jeho stádo.

            Ale co si má nyní počít volič pravicový, jenž je člověkem nanejvýš uvědomělým, jenž miluje svobodu a nebojí se vzít odpovědnost za svůj život do vlastních rukou?

            Onen veliký boj za svobodu, v němž byl pravicový volič tak angažován, je už dobojován. V tomto směru se už historická role pravicového voliče skončila a vyčerpala. Ona svoboda, kterou pravicový volič vybojoval, se pomalu vypařuje, mizí, ztrácí se a to za aktivního přispění těch, které pravicový volič, člověk milující svobodu sám zvolil.

            Jak hořce musí být pravicovému voliči v jeho duši!

            Na místo společnosti rovných příležitostí, po níž tak touží, vytvořen je klientelistický typ socialismu, jemuž šéfují nejrůznější kmotři, zatímco pravicoví politici dávají tomuto hnoji nátěr jakýchsi reforem, jsouce zcela v područí v oněch mechanismů a sil, jež jsou již nesporně mechanismy a silami totalitními.

            Jak musí pravicový volič trpět, když vidí, jak se jeho milovaný kapitalismus, onen řád, jenž vyzdvihuje iniciativu jedince, mění v jakousi globální diktaturu virtuálních peněz, jež už nemají s lidskou svobodou, s rovnými příležitostmi nic společného!

            A ke vší své smůle je pravicový volič stále individualistou a proto nemůže být revolucionářem, jenž by se vzepřel této nesvobodě, tomuto diktátu ratingových agentur a podobných „Velkých bratrů.“ Revoluce je záležitostí kolektivní, revoluci může provést jedině stádo, to stádo, které nesní o ničem jiném než o ráji na zemi, kde bude platit: „Každému podle jeho potřeb!“

            Stádo může dál blaženě naslouchat řečem svých vůdců o těchto rájích, dál může za nimi slepě kráčet, ale za kým může kráčet pravicový volič, kdo promění jeho sny o svobodě, o společnosti tvořené samostatnými jedinci ve skutečnost?

            Pravicová politika jako taková přestala existovat.

            Co taky hlásat tváří v tvář již zcela propracovanému systému, který pod různými záminkami bezpečnosti vytvořil ze světa globální domácí vězení?

            Co hlásat tváří v tvář skutečnosti, pro niž jsou než svobodný jedinec mnohem důležitější masy, jež vytváří poptávku po zboží, jehož výroba a vývoj je toliko požíráním sebe sama?

            Vskutku dialektika je neúprosná, kapitalismus mění se pomalu sám v komunismus, onu beztřídní společnost, kde jsou všichni otroky, avšak někteří otroci jsou si přece jen rovnější, anonymní systém, kde existují jen funkce a pozice v rámci systému, nikoliv však konkrétní člověk.

            Pravicový volič však nemůže vytáhnout do ulic, nemůže stavět barikády, podpalovat auta, rabovat obchody, demolovat stranické sekretariáty, nemůže, protože na to je příliš svobodomyslný, na to je mu každá stádovost z duše odporná.

            A tato svobodomyslnost jej i zahubí, přetaví buď v žebráka, nebo ve stejného darebáka jako jsou ti, které volí jen proto, že jsou pro něho menším zlem než socialisti, komunisti či fašisti, ačkoliv se od nich liší už jen v rétorických figurách.

            Možná však už v tuto chvíli ani žádný pravicový volič neexistuje. Vyhynul, jako vyhynuly jiné živočišné či rostlinné druhy. Zmizel a za milióny let se promění jeho tělo v ropu, kterou už nebude mít kdo pít. Svět bez svobody nemůže totiž existovat. To pravicový volič věděl, a proto taky vyhynul.

            A není divu. Takové utrpení by nevydržel ani kůň, natož pravicový elitář, jehož snění o autentické pravici se proměnilo delirium tremens plné Kalousků, Nečasů a Klausů.

            Pravicový volič je mrtev!

            Čest jeho památce, soudružky a soudruzi, sestry a bratři!

 

Karel Trčálek

chrudošpravice22:278.4.2012 22:27:32
Lída V.Jaromíre,08:1322.2.2012 8:13:17
JaromírMilá hérečko,23:4521.2.2012 23:45:09
Lída V.Koukám,22:1321.2.2012 22:13:12
JaromírUžitečný idiot21:4121.2.2012 21:41:18
matkaOsobně na stát nadávám,20:0621.2.2012 20:06:14
La.MichaelaBingo!!!18:5821.2.2012 18:58:14
ZuzkaMám dotaz17:3721.2.2012 17:37:09
Milan JirásekOpravdu geniální, opravdu.17:3321.2.2012 17:33:24
MirecZase ten hodný Hejna.10:1321.2.2012 10:13:14
josef hejnaTohle je geniální text.09:2521.2.2012 9:25:18
Petr Prunerpesimistické, ale pěkné09:0821.2.2012 9:08:33
MirecBravo08:4721.2.2012 8:47:52

Počet příspěvků: 18, poslední 8.4.2012 22:27:32 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,68 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy