Vědci jsou blbci! II.

úterý 22. listopad 2011 09:13

A co říká Bůh je zpravidla pravda. Absolutní pravda

            dokončení          

           Říkám vypařil, ale vlastně jsem se nevypařil. Vypařit se, vzato doslova, znamená přejít ze skupenství kapalného do skupenství plynného. To se například stává lidem, kteří se ocitnou v epicentru jaderného výbuchu. Se mnou se však vlastně žádná takováto proměna mého skupenství neudála. Nepřešel jsem ze stavu kapalného, nebo takřka kapalného, je-li sedmdesát procent lidského těla tvořeno čistou vodou, do stavu plynného.

            Přesnější by bylo, kdybych řekl, že jsem se proměnil ve světlo. Ale to taky není docela přesné, protože to by znamenalo, že jsem světlem nebyl a najednou jsem se jím stal, což ovšem neodpovídá skutečnosti, protože jsem vlastně byl světlem vždy, jen jsem si to neuvědomoval.

            Tedy asi je nejlépe říct, že jsem si uvědomil sám sebe jako světlo. V onom okamžiku, kdy už jsem nestačil odpovědět vyděšené manželce, bylo všechno, celý svět, včetně mne samotného pohlcen světlem.

            Najednou už jsem nebyl v naší ložnici, nedávno jsme si koupili novou manželskou postel, ale byl jsem obklopen světlem, jímž jsem byl i já sám.

            Ale opět, mluvím o světlu, ale jak mohu vědět, že to bylo světlo, bylo-li všude kolem mne jen ono a nic jiného?

            Světlo je přece definováno tmou, svojí neexistencí. Světlo jako takové neexistuje, neboť je jen negací tmy. Byl-li jsem obklopen světlem, jen a pouze světlem, nemohl jsem vědět, že je to světlo, snad jen, že bych to věděl jinak než skrze poznání, prostě, že bych to a priori chápal jako nezpochybnitelnou skutečnost, že bych sám sebe, neboť jsem tímto světlem byl, nazval světlem a považoval to za jednou daný fakt, za zákon, za dogma, jež mi bylo sděleno něčím jako Duchem Svatým.

            Pak se však to světlo proměnilo v tmu, proto vím, že to bylo světlo, tím se to vysvětluje, a to tmou jsem byl i já.

            A ta tma řekla: „Ahoj, já jsem Bůh!“

            „Já?“, zeptal jsem se.

            „Ty,“ odpověděla mi tma.

            „Fajn,“ řekl jsem, nebo si pomyslel, to je jedno, „jsem-li tedy Bůh, pak musím být vševědoucí a pak tedy i musím vědět, co se to vlastně děje.“

            „Překročil jsem rychlost světla,“ odpověděl mi Bůh.

            Tu opravdu jsem poznal, že jsem svazkem neutrin, respektive jejich nekonečně velkou množinou, kamsi se řítících rychlostí vyšší než rychlost světla.

            Ale teď si uvědomuji, že když to všechno takto doslovně popisuji, můžu vypadat jako nějaký psychopat, který zabředl do zjevného šílenství a nemůže se z něho vybabrat. Proto a snad i pro větší pochopitelnost, vždyť pojem bohočlověka nechápe dosti dobře ani sám papež, natož někdo obyčejný, budu v dialogu odlišovat Boha a sebe jako dvě samostatná individua, ačkoliv jsem pochopitelně tím Bohem, tedy nekonečně velkou množinou neutrin, ergo elementárních částic já sám a jakož i stejně pochopitelně je Bůh mnou.

            „Překročil jsem rychlost světla?“ chtěl jsem se ujistit.

            „Cožpak sám sebe nepovažuješ nyní jen za nekonečně velkou množinu neutrin?“ zeptal se mě Bůh.

            „Ovšemže považuji, což by ovšem znamenalo, že jsi, Bože, rovněž hmotou.“

            „Vždy jsem byl hmotou. Hmotou, která se pohybuje rychleji než světlo. Tato rychlost je duchem svatým a tys Božím synem, tak dosaženo je trojjedinosti.“

            „A co tamten pozemský svět? Co moje manželka? Zdálo se mi, když jsem ji viděl naposled, že byla šílená.“

            „Jaký pozemský svět? Copak ten pozemský svět přestal existovat? Copak byla zničena jeho hmota, copak jsem přestal existovat já, Bůh? Neutrina, kterými jsi nyní, jsou tatáž neutrina, kterými jsi vždy byl a kterými vždy budeš! I tvoje manželka je těmito neutriny, i ona je přítomna v tobě, tak jako já Bůh, jsem v tobě, a jako ty jsi ve mně.“

            „Ale tys, Bože, přece ten pozemský nebo jaký svět stvořil, a bylo-li něco stvořeno, může to být přece i zničeno.“

            „Vzpomínáš si, co bylo řečeno na počátku?“

            „Na počátku jsi řekl: ´Budiž světlo!´, Bože.“

            „To znamená, že zpomalil jsem svoji rychlost na rychlost světla. Stal jsem se světlem a proto i ty jsi byl světlem. Učinil jsem sám sebe relativním, neboť zde byla hranice rychlosti světla, jež zdála se být nepřekonatelnou. Tak byl stvořen svět, o kterém mluvíš jako pozemském.“

            „A proč si ho stvořil, Bože?“

            „Nevím a ani to vědět nemusím. Vědět znamená být spoután. Ten, kdo je vševědoucí, nemusí vědět nic.“

            „A proč jsi ho zničil?“

            „Copak bylo něco zničeno? Přestal jsem snad existovat v tobě a ty ve mně? Zmizela neutrina, kterými jsi?“

            „Spíš jsem to, Bože, myslel tak, jak to, že se tato neutrina, tedy já sám v tobě a ty ve mně, začala pohybovat rychlostí vyšší než rychlost světa nebo spíš, jak to že se tehdy mohla pohybovat právě menší rychlostí, když se patřičně urychlená dokážou pohybovat rychleji než světlo?“

            „Vím já? Copak jsem vědec? Já jsem Bůh, nejvyšší celek, jenž je neutrinem, elementární částicí. Ve mně je obsaženo vše, já nemusím sám nad sebou bádat, ježto jsem.“

            „Jistě to nepopírám, protože bych musel popřít sám sebe. Ale přesto, jak to že jsem se náhle, to jest, jak to že se ona nekonečně velká množina neutrin začala najednou pohybovat rychlostí vyšší, než je rychlost světla?“

            „Vždy se pohybovala rychlostí vyšší než rychlost světla.“

            „Ale říkal jsi přece sám, Bože, že tamten svět, řekněme pozemský, i když pozemský nebyl, byl stvořen právě tím, že se rychlost neutrin zpomalila.“

            „Co není věčné, neexistuje!“

            „Dobrá, snad je to tak, jak říkáš, Bože!“

            „Je to tak, jak říkám!“

            „Nehádám se s tebou, jen mi řekni, kam se to vlastně tou nadsvětelnou rychlostí řítím?“

            „Nikam.“

            „Nikam?“

            „Nikam, protože stojíme namístě.“

            „Stojíme na místě?“

            „Samozřejmě, neboť rychlost vyšší než rychlost světla je klidovým stavem“

            „Naše rychlost je nula kvadriliónů kilometrů za nanosekundu ?“

            „Jak chceš, aby se pohybovala nekonečně velká množina neutrin? A i kdybys byl jen jedním jediným neutrinem, jak se chceš pohybovat v nekonečnu? I kdybys byl miliardkrát rychlejší než světlo, vždy budeš stát na místě. Nulová rychlost je nejvyšší, absolutní, protože nekonečně vysokou rychlostí.

            ´Já jsem alfa i omega, konec i počátek, první i poslední,´ sám jsi to přece o sobě říkal.“

            „To byla jen taková legrace. V tamtom pozemském, či spíše světelném světě se lidé pořád někam hnali, pořád bažili po rychlosti, vědci dokonce urychlovali částice, aby zjistili, jestli existuje rychlost vyšší než rychlost světla, a přitom se stačilo jen zastavit a stát na místě.“

            „Vědci jsou blbci. Všichni učenci jsou blbci. Lidé jsou vůbec blbci, můj kapric. Nekonečně malá a proto zanedbatelná odchylka ve věčně přímém letu neutrin. Kdo stojí na místě, nemůže se odchýlit od směru své cesty.“

            „Víš, Bože, v prvním okamžiku jsem si myslel, že přišel konec světa a že jsem zemřel, a přitom jsem si jen uvědomil, že jsem světlem proto, abych jím přestal být, jsa Bohem a ty, Bože, mnou.“

            Na tuto moji poznámku odpověděl mi Bůh trochu nesrozumitelně: „Vždycky tak tomu je v hodině urychlení.“

            Ale v tom jsem si vzpomněl na svoje izraelské akcie a eura.

            „Vlk v ovčinci způsobí pokaždé víc užitku než škody, jen špatný pastýř zavírá na noc bránu do ovčince,“ napověděl mi Bůh v té věci, čta mi myšlenky.

            „Ano, máš pravdu, Bože,“ pochopil jsem, co mi tím Bůh chce říct ve věci izraelských akcí a společné evropské měny, jsa jím a Bůh mnou uprostřed pustého vesmíru plného neutrin stále zběsileji a šíleněji stojících na místě.

           

             

             

Karel Trčálek

ViktorMojžíš – Genesis- Big Bang….18:2122.11.2011 18:21:31

Počet příspěvků: 1, poslední 22.11.2011 18:21:31 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,69 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy