ODS, mrtvá strana mrtvých reforem. A předsedů taky

pondělí 24. leden 2011 09:44

Kdo napíše "Kšaft umírající matky ODS"?

„Čepice už mi dosloužila. Vidíte, tam visí.“, ukázal šéf místního sdružení na zeď.

A skutečně tam David, člen revizní a kontrolní komise, uviděl viset vlněnou čepici, která byla na několika místech vůbec ne noblesně děravá.

„To je těmi mrazy.“, dodal ještě šéf na vysvětlenou.

„Ano, minulý měsíc byly tuhé mrazy.“, přitakal David, kterého sem vyslalo centrum, aby vyřešil tu ohavnou věc koalicí s komunisty na místní úrovni.

Vedení strany se tyto koalice zajídaly, na výkonné radě i na grémiu se otevřeně mluvilo o hnisajících vředech, které je třeba neprodleně vyříznout. Několik těchto případů podařilo se vyřešit odebráním licencí, ale někde místní straničtí bossové tlaku shora a stranickým stanovám jakýmsi zázrakem odolávali.

Vedení strany proto pověřilo Davida, aby tuto věc jednou provždy vyřešil, vyřízl ten hnisající vřed.

Před odjezdem mu potřásl rukou i předseda, který si našel chvilku času mezi svými premiérskými povinnostmi a přijal Davida ve své vládní kanceláři.

„Věřím ti, Davide, že to zvládneš. Jak nás ta věc poškozuje v žaludcích pravicových voličů, ti snad vykládat nemusím. A lidé dnes hlasují žaludky a ne mozky, to ti snad taky vykládat nemusím, Churchillovi se to lehko říkalo: ´Když chcete projet peklem, tak se nezastavujte.´ Tehdy byla jiná doba, Churchill nemusel dělat reformy. Máš, moji plnou důvěru, Davide. Pořádně na ty lidi, zatlač a přinejhorším..., už jsem to s Ivanem domluvil, přinejhorším penězi šetřit nemusíš. Rýsuje se něco velkého, mohli bychom na tom trhnout pořádný balík. A to jsem ti chtěl ještě říct, nejsem spokojený s hospodařením Lesů ČR, budu muset obměnit dozorčí radu, ale to je jen mezi námi, abys věděl, že s tebou počítám. Tak mnoho zdaru.“, pustil konečně předseda Davidovu pravici a v jeho strhané tváři za neprůstřelnými skly brýlí chorobně žhnuly velké oči.

„Panebože, ten se ale od posledního kongresu změnil!“, zhrozil se David, ačkoliv se s předsedou pravidelně vídal na grémiích, ale toho strašlivého přerodu výrazu jeho očí si všiml až teď.

„Neboj se, zvládnu to.“, chtěl říct David, ale neřekl, protože do premiérské kanceláře předsedy vpadl bez zaklepání ministr financí.

„Průser, prohráli jsme další arbitráž!“, vyrazil sebe, zuby mu cvakaly hrůzou, ale v jeho očích bylo cosi potměšilého.

„No nic, Davide, dobře pořiď, vidíš sám, jak to tady u nás chodí.“, pohlédly smutně ty chorobně planoucí oči na Davida, který odcházel od předsedy se smíšenými pocity.

Na jedné straně ho hřála důvěry předsedy, jakož i jasný příslib místa v dozorčí radě Lesů ČR, ale na druhou stranu ho děsily ty oči, jež žhnuly jako dvě velká Slunce na bezedné obloze. Ale teď nebylo kdy na tíseň a podobné věci, teď bylo třeba soustředit veškerou sílu na odstranění hnisajících vředů koalic s komunisty.

Ze Strakovky jel na Jánský vršek, kde mu Ivan proti podpisu vydal kreditní kartu s možností neomezeného výběru. Co nebyl Ivan ve velké politice, nápadně se spravil, dokonce trochu přibral, i když zločinecký výraz ve tváři mu zůstal, byl jen teď trochu zaoblen tukem.

Když David přebíral kreditní kartu, kterou Ivan předtím, než mu ji dal, pečlivě otřel měkkým hadříkem, aby na ní nezůstaly otisky prstů, v tom hadříku David spolehlivě poznal cár kravaty Mirka Topolánka z posledního dne jeho předsedování, zjevila se mu v mysli opět ta dvě velká Slunce, jež na něho tak zoufale hleděla ve Strakovce.

Davida zamrazilo, až se zachvěl.

Ivan si to vysvětlil jinak: „Jo, neomezený výběr, o tom se nám v devadesátých ani nesnilo, kdyby mi tehdy dal Klaus do ruky takovou kreditku, tak se mi roztřesou ruce. Tehdy si člověk musel vystačit s igelitkou, do které narval prachy a šel tam, kde bylo třeba. Pořádně je skřípni!“

Davida zamrazilo podruhé, v Ivanově hlase bylo cosi odporně slizkého a zákeřného, až se zase celý otřásl.

Ivan si to opět vysvětlil jinak: „A samozřejmě tam máš i prachy pro vlastní potřebu. Zrovna tam, co jedeš, je moc dobrý bordel, i když ho vlastní socan. Tak hodně štěstí a ukaž to těm socanským děvkám!“

David ani nevěděl, jak se mu podařilo, že se nepozvracel, když mu Ivan stiskl ruku.

Dálnice byla jako vždy ucpaná. Majáček Davidovi příliš nepomohl. Když dojel do města, kde měli koalici s komunisty, už se pomalu smrákalo. Ubytoval se v hotelu, který v sobě nezapřel provincionálnost, i švábi tu byli jacísi provincionální.

David si s bolestí vzpomněl na Clarion, na jeho šváby, tak sebevědomé, lezoucí zpod řečnického pultu, za nímž se střídali jednotlivý řečníci, lezoucí po stěnách hotelových pokojů, v nichž uzavíraly se všemožné politické dohody. Pohled na zdejší šváby, tak neohrabané a neforemně hranaté, vyvolal v Davidovi tíživý smutek.

„Kam jsem se to proboha dostal?“, říkal si, když vybaloval si věci z kufru, najednou si uvědomující, jak moc se ti švábi v čemsi podobají oněm lidem, kteří na kongres či na grémium přijíždějí ze vzdálených krajských organizací.

„Drobil vypadal přesně tak. A Topolánek to měl v sobě taky!“, pomyslel si David s jakousi nechutí a najednou se zhrozil.

Šváb, který na něho teď hleděl jako by měl na místo očí dvě velká, chorobně planoucí Slunce.

David ho zoufale rozmačkal na kaši, a pak s údivem hleděl na ten mastný flek, který po švábu zůstal na nočním stolku.

Děvky v bordelu byly opravdu socanské a pro Davida, který začínal jako poslanecký asistent věčné stranické místopředsedkyně, to byla příjemná změna. Docela si v bordelu spravil náladu a taxikáři, který ho přivezl o půlnoci do hotelu, dal jako dýško pětistovku.

Ráno se probudil plný energie a nadšení. Věřil, že tu věc vyřeší, když už ne jinak, tak s pomocí kreditní karty určitě. S předsedou místního sdružení se setkal v kanceláři sdružení. Přítomni v ní byli jen oni dva.

„Koupil jsem si ji loni. Nevydržela ani dvě zimy.“, sundal šéf místního sdružení čepici ze zdi, na které zasvítila rezavá skoba.

„Ale radnici jsme udrželi a finanční toky taky.“, dodal, prohlížeje si čepici.

„Kvůli tomu jsem taky přijel. Ta koalice je nepřípustná. Je tady nějaká stranická linie, je tady nějaký obraz pro pravicové voliče, který pracně budujeme a vy uzavřete koalici s komunisty.“, pustil se David rovnou do té věci.

Šéf pověsil čepici zase na skobu: „Musím si koupit novou, zima ještě neskončila. Byl jste včera v bordelu? Čím to, že socani mají všude lepší děvky než našinec? Mám-li být upřímný, jestli si můžu vybrat mezi bordelem našince a socana, tak jdu raději k socanovi.“

„Proč mi to říkáte?“, zeptal se ostře David.

Místní šéf se na něho upřeně podíval: „Proč? Protože tím byste se měli nahoře zabývat. Tím proč mají socani lepší děvky než našinec, tím a ne nějakými prkotinami.“

„To myslíte vážně?“, podivil se David.

Místní šéf přikývl: „Naprosto vážně. Vy si tam nahoře tvoříte linii, budujete obraz, máte to svoje jisté a vůbec netušíte, co je to komunální politika. My tady horko těžko zachraňujeme pro stranu a pro kmotry finanční toky a vy nás chcete ještě za to vyloučit, nás, kteří tady neseme prapor pravicové politiky, zatímco vy si vegetujete ve vládě a v parlamentu. Jenže reálná politika se odehrává tady u nás dole, bez nás byste nebyli ani vy, celá ta vaše maškaráda s linií a obrazem strany. Socani mají lepší bordely a vás zajímá koalice s komunisty.“

„Jsme demokratická strana a spolupráce s komunisty je pro nás na jakékoliv úrovni a v jakékoliv formě naprosto nepřípustná. Nechcete-li to pochopit, pak tím škodíte straně, jejím preferencím.“

„Nepřípustná? Tak ať Klaus rezignuje na svůj prezidentský úřad, i ho přece volili komunisté, poprvé i podruhé. Komunisté, to už jsou jen neškodní příživníci, kteří se potřebují vymluvit na svých schůzích. Socani by chtěli dvakrát tolik a topka třikrát tolik, než chtějí komunisté. Chápete? Proč valit třikrát tolik Kalouskovi, když s komunistou na tom vydělám mnohem víc?“

„Z hlediska ideového je koalice s komunisty naprosto nepřípustná, poškozuje to image naší strany u pravicových voličů, to byste měl vědět.“

„S ideovým hlediskem jděte někam. Jediné ideové hledisko je pořádně si nacpat kapsy. Naše, socanů i topky, k čemu nějaké žvásty?“

„Včera jsem o tom mluvil přímo s předsedou. Považuje to za prioritní problém. Ta koalice se musí zlikvidovat.“

„Nic se likvidovat nebude. Máme to tady pod kontrolou a kvůli páru komunistům, co s námi sedí v radě a co se dají opít rohlíkem, to tady nenecháme socanům nebo, nedej bože, topce.“

„Ne, nemůžeme riskovat, že nám to pak voliči spočítají.“

„Třesete se o ta svoje místa nahoře? Voličům stačí nové parkoviště a parkoviště, to je kšeft. To je celá politika, ideové žvásty si nechejme na kongres.“

„Takže vy trváte na té koalici s komunisty?“

„Panebože, vždyť vám to celou dobu říkám, že komunisti chtějí nejmíň. Nechápu, co tady pořád řešíme.“

„Dobrá, jsem přímo předsedou zplnomocněn k tomu, abych vám ze stranické kasy vyplatil odškodné za to, že zrušíte tu koalici a přejdete do opozice. Mám-li být upřímný, ten zisk, který přinášíte do stranické pokladny, není zase až takový, aby mohl kompenzovat škodu, která ta koalice páchá na obrazu strany.“

„Cože?! Já mám jít do opozice?! Já, který už tady starostuju už skoro dvacet let, já mám jít do opozice? To co mi nabízíte, je docela obyčejná korupce, chcete si mě koupit, ale na to vám kašlu, slyšíte, kašlu! Ale když chcete, když vám to tak vadí, tak klidně přejdu k topce, ta mě vezme všemi deseti i s komunisty!“, divže nemlátil místní šéf rukou do stolu.

Na zpáteční cestě byla dálnice zase ucpaná a plná děr. David už ani nevytahoval majáček. Vracel se s nepořízenou, za Topolánka se místním pohlavárům příliš popustila uzda a tak to dopadlo. Pomalá jízda v koloně dávala jeho neúspěchu jakousi nesnesitelnou tíhu.

Čím víc se blížil k Praze, tím více se mu točila hlava, auta se pomalu šinula vpřed, lhostejná ke všemu, i ke koalicím s komunisty a ze všeho nejvíc byly lhostejné kamióny. David musel sjet na odpočívadlo. Zastavil a ztěžka dýchal. Vynořila se před ním dvě velká, chorobně planoucí Slunce, oči předsedy strany.

David vystoupil z auta a vrávoravým krokem se jim rozběhl vstříc.

„Budu muset obměnit dozorčí radu Lesů ČR.“, zněl mu přitom v hlavě stále silněji ten smutný hlas.

 

 

 

 

 

Karel Trčálek

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,70 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy