Osvětimská pravda II

úterý 20. říjen 2009 11:59

...a pravda naproti tomu bývá někdy opakem lži

Dokončení

Zase občerstvovací pijácká etuda u protější lavičky, kde se zdají být vodkou zásobeni více než dobře, protože ten člověk přiběhne zpátky s lahví, ve které je ještě dobrých sto padesát gramů vodky, ale možná taky i dvě stě.

„Trochu piji, jsou v životě takové situace, člověku zbude už jenom vodka, věrná vodka, naději můžeš ztratit, lásku můžeš ztratit, ztratit můžeš i tu mizernou víru, ale vodka tě neopustí, jsou v životě takové situace...“, obsah lahve zmenšil se na polovinu a ten člověk se pustil do monologu, kterému jsem se vší silou snažil porozumět.

        

„Trochu jsem se tím kdysi zabýval. Mluví se o osvětimské lži, to je samozřejmě nesmysl. Osvětim byla, to je nepochybné, jako je stejně dnes nepochybné, že dnes na tom už nijak nezáleží, chci říct, že všichni ti mrtví z Osvětimi nejsou jedinými mrtvými. Západ si z toho udělal jakési mravní měřítko, ovšemže mravní měřítko falešné, protože veškerá morálka, neboť člověk je toliko zvíře, je falešná. Osvětimská lež je svým způsobem neškodná, nezáleží, kdo má nebo nemá pravdu, mrtví zůstanou mrtvými a živí živými, dokud sami nezemřou a je lhostejno jak.

        

Trochu jsem se tím zabýval a nikdy nepochopil Boha ten, kdo říká, že po Osvětimi není schopen věřit v Boha. Tvrdí-li něco takového, pak to znamená, že nikdy ani v tohoto Boha nevěřil, nebo, že nikdy Bohu neporozuměl. Jeho utrpení, stejně jako utrpení, jež se skončilo smrtí, to jest vysvobozením, bylo pochopitelně jen zkouškou, bylo Božím záměrem a omezovat působnost Boha jenom na konání takzvaného dobra je směšné.

        

Ostatně co je to dobro?

        

Je to opak zla?

        

Je to zlo, když někdo nažene milióny jistě nevinných lidí na smrt?

        

Pak je ovšem celý tento svět, který tak neradi opouštíme, postaven toliko na zlu a žít znamená tomuto zlu přitakávat. Lidé z Osvětimi nejsou schopni věřit v Boha, jehož existenci Osvětim tak jasně dokazuje. Židovského Boha, který vede svůj vyvolený národ k onomu konci světa, který bude završen příchodem Mesiáše. Ježíš, sám Žid a především Žid, Spasitelem pochopitelně není, jeho pokus zlidštit židovského Boha byl ovšem hodně naivní a nemohl skončit jinak, Bůh vyvoleného národa nemůže být jiný než krutý a nemilosrdný.

        

Osvětimská lež je pochopitelně nesmysl. Osvětim byla, milióny životů se tam vypařily stejně tak lehce, jako se vypaří voda, když se rozlije na žhavou plotnu. Milióny lidí byly a najednou nejsou, co na tom ale vlastně záleží, všechna ta bolest a všechno to utrpení zmizelo s nimi, zůstala po nich jen jména, mrtvá a nic neříkající jména, ti lidé vydali se na pouť k Bohu a co si přát víc?

        

Kdysi jsem se tím zabýval, to jsem ještě tak nepil, někdy přijde v životě zlom, vidíš, tady zahynuly milióny lidí a tobě je to jedno, musí ti to být jedno, protože máš svoje problémy, svoji bolest, svoje utrpení. Můžeš ty milióny lidí politovat, to je všechno, co pro ně, dávno mrtvé, můžeš udělat, ale i tak bude tvoje lítost falešná. Máš svoji bolest, svoje utrpení, které oni uhasili, třebaže snad nedobrovolně smrtí, a ty ji utápíš ve vodce, jsou takové situace v životě...

        

Osvětim existovala, stejně jako je nepopiratelný holocaust, šoa, i když je to všechno jen mrtvá minulost. Kdysi jsem se tím zabýval a došel jsem k onomu poznání, které se snad musí zdát děsivé, ale i moje krev je židovská a když si přečteš ´Pojem Boha po Osvětimi´, víš, že to tak muselo být, že to nemohlo být jinak, že právě takto to chtěl Bůh, ten Bůh, ke kterému směřují modlitby ze všech synagog.

        

Starý zákon, to jenom krev a nic než krev, krev prolévána na každém kroku, a ta doba, doba Starého zákona, doba biblická neminula, ta doba není nijak ohraničena a šoa, to je jen pokračování této starozákonní doby, není žádného rozdílu mezi časem Mojžíšovým a časem dnešním.

        

Šoa zorganizovali sami Židé, ano, je to děsivé zjištění, děsivé z našeho lidského měřítka, z hlediska každého, kdo si tím prošel a není ochoten věřit v Boha, který dopustil něco takového jako Osvětim, ale právě ve srovnání s tímto Bohem není nic děsivého, Boží láska je krutostí, jedině tak lze milovat, je-li ten, kdo miluje i krutým. Šoa zorganizovali Židé, kteří museli projít touto zkouškou. Ostatně tyto názory, pochopitelně vehementně odsuzované, že všechny ty koncentrační tábory měly vytřídit silné jedince, kteří budou schopni znovu dobýt Palestinu, se tu tam objeví.

        

Ano, v Osvětimi milióny lidí zahynuly, ale někteří to peklo přežili, ano, je to zvláštní, že lze přežít to, co považujeme za peklo, a těžko si představit víc židovské jméno než jméno Josef Mengele, ostatně i Hitler měl židovskou babičku, Goebbelsovi lze rovněž tak jen velmi těžko upřít semitské rysy. Ano, všechny ty milióny mrtvých lidí, měly přinést zpět Palestinu, svatou zemi, kam kdysi zavedl Židy Bůh, aby je pak tentýž Bůh z této Svaté země rozprášil do celého světa, proto aby ho Židé ovládli.

        

Židovská světovláda je dost častým argumentem antisemitismu, jako by nebylo jedno, kdo tomuto světu vládne, světu, jehož konec tak jako tak musí přijít, protože je to Božím záměrem. Všichni tito antisemité vycházejí z toho, co kdysi sesmolil člověk, který měl sám židovské kořeny a navíc byl psychopatem, a jenž se stal nástrojem toho, co je osvětimskou pravdou. Milióny mrtvých ospravedlnily Židy k tomu, aby se v Palestině dopouštěli toho, čeho se svět ještě před malou chvíli dopouštěl na nich, daly ji k tomu nepopiratelné právo.

        

Problém Palestinců ovšem je, že nejsou schopni mít vlastní stát, nejsou ten státotvorný národ, tak jako Židé, a nynější situace na blízkém východě není jen dílem Izraele, ale dílem všech těch zkorumpovaných palestinských předáků, kterým tento polooficiální válečný stav věčného chaosu vyhovuje mnohem více, než palestinské území začleněné do prosperujícího židovského státu.

        

Arabský antisemitismus je ovšem produktem až příliš jasného si uvědomění vlastní méněcennosti uvnitř semitského etnika, Arabové, sami semité, byly vždy tou nižší kastou, nižší kastou z vůle Boha, což oni sami dobře vědí, třebaže teď mají ropu, která snad jejich některé příslušníky učinila pohádkovými miliardáři. V tomto ohledu nelze Židy za to, že zpětně obsadili Palestinu nijak odsuzovat, jsou prostě těmi silnějšími a právo je tedy na jejich straně.

        

Západní antisemitismus je směšný, je antisemitismem primitivů, kterým stačí ke štěstí, když můžou někoho beztrestně zmlátit,  a proto jdou za každým, kdo jim to umožní. Každá diktatura se opírá o tyto zbabělé promitivy, oni tvoří dějiny a ne intelektualové žvanící o nutmosti demokracie a svobody. Tito lidé hlásají antisemitismus, ale západní civilizace vyrostla na židovství, křesťanství je jen měkčí formou judaismu, směšný je polský antisemitismus, když sami Poláci jsou poloviční Židé. Západní antisemitismus se opírá o to, vyprodukovali sami Židé při realizaci svého poslání vyvoleného národa, jehož součástí byl ovšem i návrat do Svaté země.

        

Východní antisemitismus je ovšem něco jiného. Rusové mohli představovat vitální protiváhu zhýčkanému a blahobytem zdegenerovanému západu, v jejich nedůvěře vůči Židům je obsaženo vědomí jakési vlastní úlohy, ostatně něco v tom smyslu naznačuje i Spengler. Pravoslaví je mnohem více pohanské než křesťanské ve smyslu křesťanství římsko katolického. Rusové mohli být onou pohanskou očistou západu, která svou, řekněme přírodní vitálností přebije ty věčné obchodní spekulace na Boží burze, jež jsou tak typické pro Židy. Byli by, kdyby tolik nechlastali vodku, a kdy by se pod vedením Židů nepokoušeli kdysi budovat socialismus, který snad může fungovat v kibucích, ale ne tady, kde by byl dnes západ a celý svět bez kapitalismu, kterému vládne židovská spekulace a lichva, jíž bylo i šoa...

        

Počkejte chvilku, hned se vrátím...“

        

Ten člověk vstal z lavičky a krokem již trochu vrávoravým, prázdnou flašku od vodky odhodil na trávník, odešel směrem k nádražní budově, aby se už nevrátil.

        

Sedím na lavičce v parčíku před Kerčským nádražím, ještě se zdaleka nesetmělo, v létě se stmívá pozdě. Vedle mne leží nedočtená knížka ´Pojem Boha po Osvětimi´, kterou tady asi nechám, abych se s ní nemusel tahat, když už mám v batohu navíc tři konzervy šprotů.

        

To jsou moje pohnutky, pohnutky individua sedícího na lavičce v parčíku, zatímco jakýsi svět kolem zmírá ve svém radostném spění k zániku, člověk potká všelijaké lidi, i nemanželské syny simferopolských rabínů.

        

Dvacet minut před půlnocí jsem se nalodil na vlak do Chersonu, kam bych měl dorazit někdy před polednem, a ještě téhož dne chci pokračovat jiným vlakem do Lvova.  

 

Karel Trčálek

MILAprese vsechno opakovani19:1920.10.2009 19:19:57

Počet příspěvků: 1, poslední 20.10.2009 19:19:57 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Karel Trčálek

Karel Trčálek

Kdo hledá, ten najde ztracený čas

Dobrovolně přemýšlející cizopasník balancující na hraně životního minima a vesmíru či, chce-li někdo, universa

REPUTACE AUTORA:
9,66 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy